Příběh skutečného zločinu s fiktivními postavami o vášni, která může lidi přivést až někam, kam původně vůbec nechtěli, má vyprávět nový seriál Štěstíčku naproti, který se inspiroval jednou z největších korupčních kauz českého fotbalu. Režisér Marek Najbrt byl hostem pořadu Osobnost Plus, který moderovala Světlana Witowská.

Najbrt popisuje svůj ambivalentní vztah k fotbalu, v němž spatřuje jak krásu, tak i „buranství“, které se projevuje i v politickém prostředí. „Odmalička mám rád fotbal. Umí být krásný, ale zároveň úplně debilní. Nejsem znalec, ale sleduju fotbal. Hezké momenty jsou, ale někdy tam není příjemně. Hrával jsem jako dítě, ne dobře, ale rád. Moje děti taky hrály, ale nebyli to perfektní hráči,“ svěřil se režisér.

Mluvil o chemii, která funguje ve fotbalovém týmu. Potom se vrátil ke svému staršímu satirickému dílu Kancelář Blaník a k potřebě nadále reagovat na politické dění prostřednictvím humoru. „Představení jsme hráli teď 17. listopadu,“ řekl Najbrt a dodal, že reprízy budou v prosinci, ale jsou už vyprodané.

„Na politickou situaci reagujeme a budeme reagovat i nadále,“ slíbil režisér a kritizoval současnou politickou situaci. Vnímá prý velkou míru demagogie a negativně hodnotí směřování společnosti.

„Aktuální politické podněty vycházejí z politické změny, jež nastala po volbách,“ řekl Najbrt. Považuje se prý za člověka politického, jenž se zajímá o směřování společnosti. V současné době ho trápí velmi vysoká míra demagogie, která je podle jeho názoru „strašně velká“. Toto demagogické jednání snáší špatně, nelíbí se mu a není jeho fanouškem. „Nejsem příznivcem změny, která teď nastala. Vidím ji velmi negativně a kriticky,“ svěřil se Najbrt.

Domnívá se, že nová, vznikající koalice získala velkou podporu proto, že lidem nabízí jednoduchá řešení a slibuje jim věci, které chtějí slyšet. Přitom prý ale respektuje výsledky demokratických voleb. „Preferoval bych, kdyby politici řešili problémy konsenzuálně. Oceňuji, že předchozí vláda měla kulturnější formu politiky,“ řekl režisér.

Vulgarismy v umění odrážejí mluvu politiků

Moderátorka upozornila na časté vulgarismy v jeho dílech. Najbrt reagoval slovy, že přestože jsou satirické projekty jako Kancelář Blaník vulgární a jdou do krajností, jsou inspirovány konkrétními politiky. Na dotaz, zda je situace po volbách dostatečná k probuzení fiktivního lobbisty Tondy Blaníka, odpověděl: „Naprosto je. Je to, jako když se naplní sud inspirace: jakmile míra demagogie dosáhne kritické úrovně, spustí se satirická reakce. Tým Kanceláře Blaník na tyto podněty již reagoval divadelním představením, které jsme hráli 17. listopadu a které bylo obzvlášť peprné,“ přiznal Najbrt.

Humor podle něj nemůže mít hranice, nicméně vždy je nutné posoudit konkrétní souvislosti. V minulosti si například stanovili limit a týden počkali s vydáním dílu, když krátce před premiérou zemřel jeden politik.

Fotogalerie: - Chvilky 17. listopadu

Režisér hovořil také o tom, že hlavním inspiračním zdrojem pro šestidílný seriál Štěstíčku naproti byla jedna z největších korupčních kauz českého fotbalu. Seriál se vrací o 20 let zpátky k jedné z největších korupčních afér v českém fotbale. Kauza „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit“ byla spojená s Viktorií Žižkov a podle Marka Najbrta si zasloužila seriál.

Tato kauza byla pro tvůrce specifická tím, že v přístupu konkrétních lidí z tohoto prostředí byla „jistá poezie“. Tou poezií je myšlena obhroublá specifická mluva fotbalových funkcionářů, která je v seriálu od začátku do konce.

„Seriál čerpal z reálných událostí a mluvy, jedná se o příběh skutečného zločinu s fiktivními postavami. Scenáristé použili odposlechy, které tehdy četli v novinách, jako jeden z inspiračních zdrojů. Mnoho konkrétních vět z těchto odposlechů se v seriálu objevilo. Míra sprostých slov v seriálu je realita, stejně jako v politice, jelikož takto tito lidé mluví,“ vysvětlil Najbrt.

Při přípravě scénáře měli tvůrci k ruce odborné poradce, včetně policisty, který tuto korupční kauzu skutečně vyšetřoval. Cílem bylo, aby procedura vyšetřování a práce policie byla zachycena správně. Najbrt však zdůrazňuje, že seriál není rekonstrukce skutečného případu, nýbrž fikce, která je udělaná zábavněji.

„Inspirace byla natolik silná, že například Marek Pospíchal, který hrál zkorumpovaného sudího, vnímal příběh jako synonymum českého buranství ve fotbale,“ vysvětlil Najbrt.

Válka na Ukrajině ohrožuje náš způsob života

Zmínil také plány natočit historický snímek zabývající se nepoučitelností lidí a opakováním chyb v české historii. Do minulosti se vrátil už ve filmech Protektor a Smetana. „S ohledem na aktuální globální konflikty, jako je válka na Ukrajině, se role historických filmů stává ještě naléhavější,“ soudí režisér.

Měl již napsaný scénář k filmu o mnichovské krizi a bojích, které se odehrály v českém pohraničí v roce 1938. „Válka na Ukrajině tomuto projektu vzala vítr z plachet. Důvodem byla disproporce měřítka, kdy v aktuálním konfliktu umírají tisíce lidí, zatímco historický film se zabýval událostí, kde šlo o přibližně 250 padlých Čechů,“ uvedl režisér.

Postupem času se však situace změnila a Najbrtovi takový film nyní připadá potřebný. Chtěl by přinést zprávu o tom, že je potřeba se bránit. „Film by také pomohl vyvrátit mýtus, že se Československo vzdalo v roce 1938 bez jediného výstřelu,“ řekl režisér a zdůraznil, že na hranicích se bojovalo a padlo kolem 250 Čechů, což znamená, že válka vlastně už začala v onu chvíli.

Fotogalerie: - Společně za Ukrajinu!

Kolektivní paměť podle něj selhává a film může připomínat minulé zkušenosti, i když je tato snaha často podkopávána. V České republice je podle Najbrta stále dost lidí, kteří podporují Rusko a neberou invazi jednoho státu do druhého jako agresi, přestože máme obdobnou historickou zkušenost z roku 1968.

„Historické principy nás sice determinují, ale bohužel opakujeme stejné chyby. Zkušenost je nepřenosná. Válka na Ukrajině se dotýká České republiky tím, že ohrožuje náš způsob života,“ řekl Najbrt.

Historické narativy podle něj fungují jako zrcadlo, které ukazuje, nakolik jsou problémy minulosti stále relevantní pro současnou politickou a bezpečnostní realitu.

Psali jsme:

„Hrozí další Mnichov.“ Minář žene lidi před americkou ambasádu

Pithartův soud přiměl Paroubka k reakci. Beneš, Hitler a rok 1938

Vadim Petrov: Mnichov byl poctivější. Mocnosti rovnou řekly – nepomůžeme

„Nechoď, Petře, s Frantíky na led,“ zamýšlí se historik Fidler nad dlouhodobou podřízeností