Visegrádská skupina vznikla právě před 35 lety. Vedle role regionálního formátu zemí usilujících o zapojení do západních struktur v té době byla i fórem, jehož étos formovali Václav Havel, Lech Walesa a maďarský prezident Arpád Göncz, tak jako jeho československý kolega liberál a spisovatel.

Postupem desetiletí se její formát proměňoval, někdy byly rozdíly tak zásadní, že byla jednání spíše formální, ale mnohem více se o Visegrádu jako platformě začalo mluvit po migrační krizi z podzimu 2015. Spojenectví Jaroslava Kaczynského, Viktora Orbána, Roberta Fica a Andreje Babiše se dostávalo od některých médií značně negativních přívlastků. Pozice Visegrádu jako formátu středoevropských specifik, ať s pozitivním, či negativním znaménkem, se drží již deset let tak nějak setrvale.

Budapešťské setkání předsedů parlamentů se původně mělo konat v listopadu; kvůli nejasné povolební situaci v Česku bylo posunuto na únor. Zatímco ve čtvrtek proběhlo jednání ve „visegrádském“ formátu, páteční program vyplnilo jednání se zástupci zemí západního Balkánu, usilujících o přistoupení k EU v současnosti.