„Na velkém kameni u vchodu do mezarje - muslimského pohřebiště ve srebrenických Potočari – je vytesána cifra 8.372. Má představovat počet „popravených nevinných muslimských mužů a chlapců“. Do kamene vytesaná cifra je zhmotněním narativu – příběhu, pohádky - který od konce války v Bosně šíří média v zemích Západu (rozuměj členské země aliance NATO). Opakují ho politici, novináři, západní ambasády tlačí na srbské politiky, aby i oni přikývli této verzi. Ale Srbům se do toho nechce. Vědí, jaká jsou fakta, a ta příběhu o 8372 popravených odporují,“ píše Dvořák v úvodu svého textu, který PL poskytl.

Režisér a dokumentarista nejprve vysvětlil, jak to v Srebrenici, starém hornickém městečku dříve fungovalo. „Žili tu vedle sebe bosenští Srbové i muslimové - Poturčenci, potomci Srbů, kteří přijali islám. Za Titovy Jugoslávie získali bosenští muslimové statut zvláštního národa a začali se psát s velkým M – Muslimové. Podle logiky tehdejšího jugoslávského vedení by se například Češi mohli národnostně dělit na Katolíky, Husity, Protestanty a největší z místních „národů“ – Ateisty. Každý uzná, že je to hloupost, ale v Bosně se tak stalo. Dnes, aby to nebilo tak do očí, byli přejmenováni na Bosňáky, Bosance, Bosňany či Bošňáky,“ připomíná.

• Celý text čtěte ZDE

Problémy dle jeho slov začaly přicházet, když se hroutila Jugoslávie. Tehdejší vůdce bosenských muslimů Izetbegović totiž chtěl vytvořit jednotný stát řízený podle islámského práva šaría. Václav Dvořák následně obsáhle popisuje příčiny konfliktu a průběh válečných let. Zvláště zdůrazňuje často nevzpomínané nájezdy krvavých muslimských jednotek Nasera Oriće, který vyhlazoval celé srbské vesnice kolem Srebrenice.