Hesla o normalizaci a ohrožení veřejné služby slyšíme podle Ryšánkové vždy, když se „kamarádovi něco stane“. A v tu chvíli jdou obvykle stranou všechny krásné řeči, které se do té doby vedly o demokracii. „Ačkoliv tak strašně chtějí odpolitizaci veřejné služby, jsou první, kteří začnou psát rozhořčené dopisy politikům, kteří ale přece vůbec nemají co zasahovat do manažerských rozhodnutí šéfů veřejnoprávních médií,“ poznamenává komentátorka.
Když nejde o ideového spřízněnce, nikoho nedojme ani kolektivní propouštění v předvánočním čase, které se nyní děje v brněnském Zetoru.
Místo toho se teď podepisují petice za rozhlasového ředitele, kterému skončila smlouva. „K petentům se připojil ředitel Národní galerie Fajt, jehož profesura se zastavila na neschopnosti dodat dostatečné vědecké a odborné výsledky a rektor olomoucké univerzity, na níž se i za podpory rozhlasu provozuje studium médií. Ve městě, v němž žádná média nesídlí,“ připomíná Ryšánková, kdo všechno se na vděčné akci rád přiživí.
„Novinkou je však to, že nátlaku podepisovačů podlehli i senátoři, a ‚zcela v nejlepších intencích normalizace a podle jejího vzoru zavolali si generálního ředitele rozhlasu na koberec, aby mu vysvětlili, že takhle soudruhu ne‘,“ píše Ryšánková.
Ať má chuť si kdokoliv vykřičet cokoliv, musí se podle ní petenti smířit s tím, že ředitel rozhlasu má personální otázky zcela ve své kompetenci.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
„Svět takhle nefunguje. Za rozhlas má odpovědnost ředitel. A Petru Fischerovi prostě neprodloužil smlouvu proto, že nesplnil výsledky. Tečka. To je právo každého manažera, šéfa rozhlasu i šéfa Škodovky,“ dodává komentátorka. A doplňuje, že ředitel stanice Fischer v kauze ‚porno na Vltavě‘ skutečně porušil zákon, i když se tomu všichni jeho fanoušci snaží vysmívat, nebo to zlehčovat.
Ryšánková naprosto chápe, že je třeba protestovat, když se děje bezpráví. Problém je, že teď se žádné neděje. Jen se stalo něco, co se nelíbí lidem, kteří mají speciální přístup do médií. „A to se děje periodicky od dob televizní krize, která rozplizlým koncem nevyvodila žádný závěr, protože se tehdejší politici báli,“ připomíná Ryšánková.
Podle ní není možné, aby se ředitel veřejnoprávního média musel při všech úkolech, které má, ještě obávat, koho zase naštve. „To je smrtelné. A právě to je ohrožením veřejné služby. Ani rozhlas, ani televizi nemohou řídit guerillové skupiny,“ píše.
Jestli podle analytičky sledujeme něco mimořádného, tak je to „permanentní kádrování ze strany „těch správných“ a udržování bezdůvodné a permanentní morální paniky je nepřijatelné“.
Jestli něco připomíná normalizační praktiky, je to prý právě toto.
Celý text Ireny Ryšánkové:
Normalizace, ohrožení veřejné služby… to jsou vždycky hesla těch, jejichž kamarádovi se „něco stane“. Ačkoliv tak strašně chtějí odpolitizaci veřejné služby, jsou první, kteří začnou psát rozhořčené dopisy politikům, kteří ale přece vůbec nemají co zasahovat do manažerských rozhodnutí šéfů veřejnoprávních médií. Někdy se odpolitizace hodí, jindy nikoliv. Křičeli by stejně, kdyby nešlo o jejich ideového spřízněnce? Slyšíte snad, že by křičeli kvůli propouštění dělníků ze Zetoru? Slyšíte to… ticho? K petentům se připojil ředitel Národní galerie Fajt, jehož profesura se zastavila na neschopnosti dodat dostatečné vědecké a odborné výsledky a rektor olomoucké univerzity, na níž se i za podpory rozhlasu provozuje studium médií. Ve městě, v němž žádná média nesídlí. Je to vlastně stále stejný vzorec. Pokud se stane něco,co se „nám“ nelíbí, dotýká se „někoho z nás“ křičíme. Pokud se děje křivda někomu jinému, mlčíme. I senátoři podlehli, a tak, zcela v nejlepších intencích normalizace a podle jejího vzoru zavolali si generálního ředitele rozhlasu na koberec, aby mu vysvětlili, že „takhle soudruhu ne“. Ačkoliv personální otázky jsou zcela v jeho kompetenci. S tím se musí smířit i petenti (předpokládám, že již podepsal i Břetislav Rychlík), kteří si chtějí vykřičet „svou“ pravdu před hradeckým rozhlasem. Ale svět takhle nefunguje. Za rozhlas má odpovědnost ředitel. A Petru Fischerovi prostě neprodloužil smlouvu proto, že nesplnil výsledky. Tečka. To je právo každého manažera, šéfa rozhlasu i šéfa Škodovky. Mimo jiné, Fischer proslulou kauzou „porno na Vltavě“ prostě zákon porušil, ne, že ne. Ono si stačí zákon o rozhlasovém a televizním vysílání přečíst. (nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých; tato povinnost se na provozovatele vysílání nevztahuje, je-li vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let a je k němu poskytnuto technické opatření, které této osobě umožňuje omezit přístup k vysílání dětem a mladistvým.) Naprosto chápu, že je nutno protestovat, když se děje bezpráví, ale ono se neděje. Jen se stalo něco, co se nelíbí určitému okruhu lidí, kteří mají přístup do médií. A to se děje periodicky od dob televizní krize, která rozplizlým koncem nevyvodila žádný závěr, protože se tehdejší politici báli. Není možné, aby ředitel veřejnoprávního média a je jedno, jaký to byl či je, řídil firmu s tím, že hlavně nesmí nikoho naštvat. To je smrtelné. A právě to je ohrožením veřejné služby. Ani rozhlas ani televizi nemohou řídit guerillové skupiny. Permanentní kádrování ze strany „těch správných“ a udržování bezdůvodné a permanentní morální paniky je nepřijatelné. Veřejná služba ohrožena (zatím) není a normalizační praktiky předvádí někdo úplně jiný. Tak to prostě je. A teď šup před Zetor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
