„V Libyi byla opět rozdmýchána občanská válka. Doutná od svržení plukovníka Muammara Kaddáfího roku 2011 a jen se mění její intenzita. Vlivný samozvaný maršál Chalífa Haftar z východní, na ropu bohaté, části země zrovna ‚přiložil pod kotel‘ a svět si láme hlavu, proč právě nyní táhne na Tripolis,“ uvádí do problematiky Libye politolog Kopecký s tím, že se nejobvykleji uvádí, že vzbouřený polní velitel je zejména „černým koněm“ Ruska, případně Francie, nicméně nepokrytě mu fandí sousední Egypt. Kopecký rovněž poukázal, že jeden významný americký list dokonce pro změnu a poněkud překvapivě tvrdí, že Haftara „inspirovala“ finanční injekce ze Saúdské Arábie.
Situace je dle Kopeckého prozatím „poněkud zamlžená“. „Na každý pád se povstalecká Libyjská národní armáda vydala na dobře organizované a vyzbrojené tažení – aby před světem demonstrovala svou sílu a dost možná i vyvrátila už tak regionálně omezenou autoritu oficiálně uznávané vlády národní dohody v metropoli,“ poukazuje na příčinu eskalace konfliktu Kopecký.
A naznačil, že to může vést k nárůstu nové migrační vlny: „Povstalecké jednotky bojují na okraji města, kvůli čemuž se v oblasti daly údajně do pohybu tisíce lidí. Což je pro nás zajímavé o to víc, že po desítky let, než se po zásahu Západu zhroutila, fungovala Libye jako stabilní zábrana proti migračním proudům z černé Afriky.“
„Zhrouceným státem, jak vidno, bohužel zůstává a docela by se dalo vsadit na to, že leckterý tamější obyvatel vzdychá po éře Velké libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje, po starých Kaddáfího časech. Tak jako se tomu stalo v Iráku i jinde, kde byly vnějším zásahem vyspělého světa oktrojovány nové (ne)pořádky,“ píše Kopecký o současné situaci v Libyi.
Fotogalerie: - Pochod žlutých vest
Ale nezapomíná zmínit, že ani za Kaddáfího nebyl tak úplně klid. Jeho režim však měl jistá pozitiva: „Aby však nedošlo k omylu. Předchozí systém naftou bohaté země byl nekompromisní diktaturou, které se přitom nedaly upřít jisté pozitivní výsledky. Pronikavě se během ní prodloužil průměrný věk, významně klesla negramotnost, občané se těšili různým sociálním výhodám a veřejný dluh byl nulový. Politika cukru a biče zajišťovala domácí klid a rovněž umožňovala autoritativnímu plukovníkovi ventilovat avanturistické představy o novém mezinárodním řádu.“
„Činil tak mnoha způsoby. Brojil proti západním aktérům, všestranně podporoval mezinárodní terorismus (zničení letadla nad skotským Lockerbie), toužil po sjednocení s dalšími arabskými státy a krajně nepřátelsky se vymezoval vůči Izraeli. Libyjci i krátkodobě válčili s Egyptem a dlouhodobě s Čadem, kde vznášeli nároky na území s ložisky uranu. Takovým jednáním si vysloužili nemálo zlé krve, včetně bombardování Tripolisu a Benghází Američany,“ píše dále Pavel P. Kopecký o Kaddáfího režimu.
Fotogalerie: - Zeman v USA
Jak Kopecký poukázal, tak Kaddáfí k uklidnění napjatých vztahů využil i situaci po 11. září: „Vzájemná animozita polevila až v unilaterálním světě, který odstartoval rozličná usmiřovací jednání mezi Kaddáfím a Západem. Diktátor nakonec poněkud paradoxně využil 11. září 2001, jelikož útok na „Dvojčata“ rázně odsoudil, a zároveň slíbil pomoc v boji s Al-Káidou. Posléze odškodňoval oběti vlastních teroristických útoků anebo ukončil domácí jaderný program.“
Umírněná situace ovšem netrvala věčně, i když zprvu podle Kopeckého působila pozitivně: „Nejprve to ale pro džamáhíríji (oficiálně specifickou přímou demokracii, v reálu vojenskou diktaturu) vypadalo dosti dobře. Byla vyškrtnuta ze seznamu zemí podporujících teroristy, došlo ke zrušení zbrojního embarga, začalo přibývat státních návštěv mezi bývalými nepřáteli. Propagandisty byla představována jako ovečka, která se pod tlakem Bushovy ‚války s terorismem‘ vrací do pokojného stáda.“
Fotogalerie: - Proti NATO
A pak přišel rok 2011: „Jenže to všechno zmizelo při lidových bouřích roku 2011. Motivace pro vpád cizí moci je dodnes diskutované téma, teorií se opět vynořilo vícero. Zlí jazykové mluví třebas o ohrožení některých francouzských velmocenských zájmů v Africe.“
„Ať to bylo cokoliv, Atlantická aliance si velmi ‚extenzivně‘ vyložila rezoluci OSN a Kaddáfího zlikvidovala. Když přišla zpráva o jeho trýznivé i potupné smrti (prý z rukou převlečeného francouzského agenta), nebylo to žádné překvapení. Předem se jevilo zřejmé, že démonizovaný autokrat nemůže pád z trůnu přežít. Představa, že by, dejme tomu, vyzvonil některá finanční tajemství, nebyla únosná,“ nastiňuje okolnosti smrti Kaddáfího Kopecký.
Fotogalerie: - Velvyslanec USA Schapiro se studenty
„Rezonance takzvaného arabského jara či (následných) vojenských ataků Západu v daném regionu spatřujeme pořád. Sliby o budování liberálních vlád lidu se nikde nenaplnily. Místní společnosti nejsou na nesevřenou formu vlády vůbec připraveny, a to ještě nebyla řeč o spoustě dalších problematických aspektů, s nimiž se dalo už předem kalkulovat. Totéž platí pro Libyi. Plukovníkovo sesazení uvolnilo proud dosud pevnou rukou hlídaných domácích rozporů. Mezikmenová či regionální napětí, do nichž se přimíchaly i různé extremistické bojůvky, přerostla v rozličné malé války. A co je obzvláště důležité – anarchie zdvihla také stavidla proudu (hlavně ekonomických) migrantů,“ dodává dále o následcích arabského jara Kopecký.
A v závěru Kopecký píše, že Libye, jež se motá v kruhu, by v případě úspěchu Haftara jenom opsala další kruh. Od jedné vojenské diktatury ke druhé: „Na výsledky tažení maršála Haftara, někdejšího generála Kaddáfího vojsk, jenž posléze spolupracoval se CIA a žil v USA, si zatím musíme počkat. Není vyloučeno, že se stane určitou ‚militární náplastí‘ na bolístky, jež v ropných píscích zanechal ‚demokratizační proces‘ ozbrojených misionářů. Znovu politicky vedených tak iracionálně, až z fungujícího státu nezůstal kámen na kameni.“
Celý komentář si můžete přečíst ZDE.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
