"Policie sebrala všechny knihy, co u mě našla, takže i Dugina. Příslušníci brali všechno, aby mě potrestali," říká kontroverzní novinář a předseda Národní demokracie Adam B. Bartoš. Hovoří přitom o zhruba padesátistránkové brožuře ještě kontroverznějšího ruského politologa a filosofa Alexandra Geljeviče Dugina. Jeho názory a ideje vzbuzují emoce napříč světem, ale v českém překladu až na zmíněnou nicotnou knížečku nikdy nevyšly. Situace se ale změnila.
Příběh války kontinentů
"Extremistu Bartoše znovu zadržela policie. Proběhly domovní prohlídky." Podobné titulky se v novinách a na serverech objevily v dubnu 2016. Jak se tehdy vyjádřil právník Bartošovy Národní demokracie Miroslav Timur, tak z jeho bytu policisté odváželi knihy, dokumenty, datové nosiče, elektroniku a později také dokumenty z kanceláře strany. Policií byl tehdy obviněn ze tří trestních činů proti lidskosti, konkrétně z hanobení národa, podněcování nenávisti a popírání a schvalování genocidy, kvůli obsahu jím vydávaných knih a jiných písemností. Po odvolání byl pak odsouzen k dvouletému podmíněnému trestu s tříletou zkušební dobou.
"Za Dugina mě neodsoudili, ale doteď první vydání leží někde v policejních skladech. Pak jsem Velkou válku kontinentů vydal podruhé. Vždy šlo o opravdu velmi malé náklady," podotýká Bartoš.
Kdo si podle Vás nezaslouží státní kompenzace?Anketa
Citováno je z malé knížky Velká válka kontinentů, která rusky vyšla v roce 1992 a v Praze ji roku 2016 vydalo nakladatelství Adam Benjamin Bartoš. V ní Dugin naznačuje, že euroasijec byl třeba Vladimir Iljič Lenin a zrádce, tedy atlantista se svým exportem revoluce, Lev Davidovič Trockij. Podle tohoto "modu operandi" byla sovětská vojenská rozvědka GRU euroasijská, v tomto případě je třeba zmínit, že Duginův otec byl jejím generálporučíkem, a tehdejší tajná služba KGB vlastně nositelem atlantismu. A tak dále, a tak dále.
A pak Dugin konečně i o Československu píše: "Je zajímavé konstatovat, že události Pražského jara, které pro demokratické pučisty skončily smutným podzimem, byly v jistém smyslu strategickým soubojem dvou osob zasvěcených do nejhlubšího tajemství planetárního konfliktu. Dnes je obecně známo, že autorem a režisérem Pražského jara byl Eduard Goldstücker (Československý germanista, profesor dějin německé literatury, překladatel, komunista a kritik sovětské invaze. Pozn. red.). A proti Goldstückerovi stál v této operaci eurasijec Ogarkov (Velitel vojsk Západního strategického směru, kterým zůstal až do roku 1988. Pozn. red.). Třeba uvést, že Ogarkovovo vítězství nebylo pouze triumfem hrubé síly sovětských tanků, ale především myšlenkové chytrosti a výborně zvládnutého umění dezinformace, maskování. Vedení NATO bylo zavedeno do naprostého omylu, takže nebylo s to včas zareagovat - a přece na reakci NATO v zásadě spoléhal Goldstücker i jeho kreatury Dubček, Havel a jiné."
Fotogalerie: - Otevřeme Česko
Příběh politické "čtyřky"
Ostatně jedno z hlavních Duginových děl Čtvrtá politická teorie vyšlo letos česky ve slovenském nakladatelství Sol Noctis. Když po internetu autor článku na nakladatelství dotíral s ne moc promyšlenými dotazy o neonacistickém Rusovi, dostal od Ivana Šebesty odpověď: "Jsme názoru, že jakékoliv spojení profesora Dugina s neonacismem je úplně scestné a popírá ho již samotná anotace knihy Čtvrtá politická teorie. Tato kniha je dostupná už v mnoha evropských jazycích a prodává se v mnoha evropských státech. Věříme, že vydáním knihy přispějeme k boření vámi zmíněných předsudků o Duginovi."
Kniha je na stránkách nakladatelství uvedena takto: "Každý politický systém moderní éry se odvozoval od některé ze tří velkých ideologií. První a nejstarší z těchto ideologií je liberalismus, druhou je komunismus, třetí je fašismus. Druhá a třetí ideologie se diskreditovaly a časem opustily jeviště dějin západního světa. Liberalismus s námi zůstal dodnes, nikoli však jako ideologie, nýbrž jako cosi daného. Vědomě si jej nevybíráme: tiše se předpokládá, že s ním souhlasíme. Svět kolem nás proto stojí na prahu postpolitické reality, kde jsou hodnoty liberalismu natolik zažité, že jejich ideologický rozměr si už nikdo ani neuvědomuje."
A jak se píše dál: "...autor této knihy přichází s návrhem na vypracování čtvrté politické teorie. Ta bude čelit liberalismu z nových pozic, odlišných od komunismu i fašismu a překračujících dělení na pravici a levici. Ve svém díle hledá cesty, jimiž se myšlení v rámci tohoto nového paradigmatu může ubírat a nebojí se při tom sáhnout po těch zdánlivě nejsubverzivnějších plodech postmoderního myšlení."
Nakladatelství jinak zveřejnilo z knihy pouze úvod a v tom se mimo jiné píše:"Abychom zacelili toto politické a ideologické vakuum, Rusko potřebuje novou politickou ideu. Pro Rusko je liberalismus nevhodný, avšak komunismus a fašismus jsou taktéž nepřijatelné. Z tohoto důvodu potřebujeme čtvrtou politickou teorii. Zatímco pro někoho jiného to může být otázka svobodné volby, uskutečnění politické vůle, kterou lze směřovat k jejímu potvrzení či zapření, tak pro Rusko je to otázka života a smrti, ta věčná Hamletova otázka."
Ruský věrozvěst či ďábel
V polovině loňského roku zveřejnilo Radio Wave v rámci velmi zajímavé série rozhovorů s předními světovými intelektuály Otevřené hlavy, které vedl jeho externí redaktor Ondřej Trhoň, i rozhovor s Duginem. "...Moderní kapitalismus a globalismus připomínají příchod bohů-idiotů. Podívejte se na Trumpa nebo na Gretu Thunberg. Ta je dokonalým obrazem těchto prastarých bohů, hybridní stvoření, polo-červ, polo-dívka, polo-stařena, polo-globalistka, semi-ekoaktivistka. Post-humanistická figura. Všechno to zapadá do geopolitických představ atlanticismu a euroasianismu... Pokud by Češi raději chtěli Evropu, tak prosím. Ale Evropská unie je dnes ve skutečnosti anti-Evropa. Vybíráte si sebevraždu. Samozřejmě to je v pořádku, můžete si vybrat sebevraždu, pohromu. Je to zcela na vás. Ale můžete se taky rozhodnout zachránit se, obnovit svou identitu a orientovat se, což mi přijde pro vás nejlepší, euroasijským směrem k panslavismu. Pokud najdete třetí cestu, dobrá. Nebo se můžete přidat k Číně, nechat se islamizovat či zaplavit migranty. Je na vás, kde si najdete na mapě světa místo...," zněly asi nejzajímavější myšlenky, které v rozhovoru zazněly.
V Česku o něm ví jen hrstka rusofilů a rusofóbů a každý z nich ho používá podle svého. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz básník, písničkář a performer Pavel Josefovič Hejátko, který se představil jako nacionální bolševik a stalinista, řekl: "Alexandr Geljevič Dugin je dle mého názoru, co do významnosti díla, Karlem Marxem 21. století. Konkrétně jeho teorie životaschopnosti a budoucnosti východoevropského a středoevropského prostoru v kooperaci a začlenění do geopolitické sféry Eurasie je podle mě fatálně přesná. Jakékoli pokračování naší euroatlantičnosti je jen jasnou budoucí zhoubou a zkázou. A můžeme o tom vésti odborné disputace, zda za dvacet, třicet, nebo padesát let."
Dugin, který byl i poslancem Státní dumy, stál v roce 1993 společně s Eduardem Limonovem a Jegorem Letovem u zrodu Nacionálně-bolševické strany Ruska. Po neshodách z ní odešel. Roku 2003 se stal zakladatelem a čelným představitelem Eurasijského svazu mládeže. Koncept své "čtvrté politické teorie" nechává otevřený. V doslovu ke knížečce Velká válka kontinentů se také píše: "Za dlouhá léta si dokázal vysloužit označní fašisty, neonacisty, velkoruského nacionalisty či šovinisty, jindy zase bývá pro svůj vzhled připodobňován k nechvalně proslulému mystiku Rasputinovi, což se na rozdíl od zmíněných politických nálepek realitě alespoň blíží."
Dugin se narodil na začátku roku 1962 v Moskvě v rodině generálporučíka GRU. Už v roce 1974 vstoupil do neformálního literárního a okultního Južinského kroužku. V roce 1980 se připojil k mysticko-tradicionalistickému kroužku s názvem Černý řád SS a pak se angažoval v dalších spolcích. V roce 2003 založil Mezinárodní eurasijské hnutí, v jehož čele stojí dodnes.
Autor článku viděl Dugina v Moskvě, ale protože ho tehdy neznal, tak se s ním nedal do řeči. Černé boty, černé džíny, černý rolák, černá bunda a z ní vyhlížela hlava pravoslavného kněze se vším všudy. Působil jako pravoslavný fanoušek Depeche Mode. Jestli se poštěstí, zeptáme se do budoucna na některé otázky přímo Alexandra Geljeviče Dugina.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
