Islámští teroristé věří, že přijdou do nebe, když zabijí co největší počet nevěřících psů a sami při tom padnou mučednickou smrtí. Čím víc křesťanů a jiných nevěřících s sebou vezmou, tím jsou spokojenější. Tunisan Anis Amri zřejmě uvažoval podobně, když zahubil na předvánočních trzích v Berlíně 12 lidí. Zřejmě však věřil, že coby řidič kamionu – zabiják zavraždí mnohem víc obyčejných lidí. Proto teď napsal dopis, v němž žádá o přímluvu Proroka Mohameda.
„Náš pašerák měl slušnou a rychlou loď, ale co se týká navigačních schopností, byl úplný debil. Krátce po vyplutí z Tunisu se na moři zamotal a dezorientován si to namířil plnou parou do Libye. Hoši z Frontexu měli co dělat, aby nás dohonili a stihli to tak tak, snad kilometr od libyjského břehu. Naložili nás na svou loď a přepravili do Itálie... Imigrační procedura byla dost hustá. Jeden z úředníků měl snad vysokou školu nebo co a vygůglil si, že v Tunisku žádná válka není. Tak jsem musel říct, že je mi 14 let, protože opuštěné děti se deportovat nesmějí. Nevýhodou bylo, že jsem musel začít chodit do školy. Byl jsem nejsilnější ze třídy. Jak by ne, když spolužáci byli v průměru o sedm let mladší, ale jinak to byla otrava. Učili nás nějaké zbytečné předměty, třeba italštinu, a já jsem kvůli tomu neměl dost času se věnovat svému byznysu s distribucí drog. Asi po roce a půl mě to přestalo bavit a školu jsem podpálil,“ stojí ve fiktivním dopise.
Za podpálení školy se ocitl za mřížemi, ale teprve tam vlastně pohlédl na své činy ve správném světle. Naučil se tam, že není žádný zločinec, ale svatý bojovník, jehož bůh vyslal do Evropy, aby zde provedl čin, kterým by na sebe upoutal pozornost, který by se z hlediska fanatických věřících líbil jejich bohu. Když Amriho pustili z vězení, sehnal si několik pasů a vydal se na cestu do Německa. Jakéhokoli Evropana s více pasy by sice policie zadržela a vyslýchala, ale migrant se něčím podobným trápit nemusí. „Kolik pasů máš, tolikrát jsi člověkem,“ stojí dále ve fiktivním dopise. A to stále nebylo všechno.
„Začal jsem se připravovat na svůj úkol, ale nebylo to snadné. Přede mnou již bylo několik úspěšných bratrů džihádistů a evropští chalífové nám šli pěkně ostře po krku. Vyhlašovali proti nám výjimečné stavy, kladli proti nám květiny, zapalovali proti nám svíčky a zahájili evidenci vzduchovek,“ píše Miloš Zbránek.
K dovršení všeho zlého nakonec všechno zkazil polský řidič kamionu, který se nevzdal svého stroje bez boje, byť se ho Amri snažil vyřídit.
„Jenže ten polskej prevít se nějak zmátožil a skočil mi na přístrojovou desku, když už jsem řídil jeho kamion. Sice jsem ho vyřídil střelou do hlavy, ale nejspíš zmáčknul nějaká hejblata, a když jsem přeskakoval v plné rychlosti obrubníky na pěší zónu, začal kamion sám od sebe prudce brzdit. Přestal jsem ho ovládat a místo stánku se svařeným vínem jsem trefil stánek s náboženskou literaturou. Tam, to se rozumí, zevlovalo jen minimum křesťanů. No a to je důvod, proč teď zasedá ta nebeská komis. Dohadují se, zda patřím do nejvyššího sedmého nebe jako kolega z Nice, když jsem rozšmelcoval tak málo lidí. Já jsem ale chtěl pro lásku boží! Nebyla to moje vina, že se to nepovedlo! Proto poníženě prosím o tvou laskavou přímluvu, největší z proroků,“ uzavírá fiktivní dopis teroristy.
Ke zrůdnému činu Anise Amriho se v průběhu času přihlásil Islámský stát.
Soudce Krajského soudu v Liberci Miloš Zbránek ve svých satirických textech často nejde daleko ani pro vulgarity, což v minulém roce dokonce řešil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Podle jeho slov by totiž Zbránek neměl vykonávat soudcovské povolání. Za své internetové články, v nichž kritizuje etnické menšiny, uprchlíky, gaye nebo ombudsmanku Annu Šabatovou, čelil kárné žalobě. Před prázdninami pak byl dokonce potrestán důtkou, a to za to, že svými texty znevažuje soudcovský stav.
„Mezi prvními zájemci se objevila jistá Horváthová. Nebudu nic zastírat, byla to cikánka a já ve svém životě už pár nájemních bytů, obývaných cikány, viděl. Nějak hloupě jsem se vymluvil, že už je obsazeno nebo co a dál ukazoval byt jiným zájemcům. Bohužel se ukázalo, že mezi těmi jinými zájemci byl agent Anny Ochranářky, co vede ten úřad v Brně a i ona cikánka byla její placenou konfidentkou,“ napsal například v minulosti Zbránek. Známá je i jeho věta ohledně „omrzlých držek uprchlíků“.
V listopadu se pak opřel i do (ne)vyznamenaného strýce ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) Jiřího Bradyho. Celý vtip najdete ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
