Höppner na úvod tvrdí, že výkon funkce pana Chládka nemá co do činění s jeho odvoláním. Premiér Sobotka totiž sám Chládka pochválil, „že je to nejlepší ministr školství za posledních deset let“. Důležité je si tedy položit otázku, proč k tomu došlo a kdo z toho má největší prospěch, jelikož případ má podle Höppnera pestré politické pozadí.

Vyzdvihuje metodu a rychlost, „kterou byl první ministr hlavní vládní strany ‚popraven‘“.

Prvním z podezřelých je ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, také člen ČSSD, jehož kabinet aktuálně zažívá větší problémy a více stížností než dosavadní Chládkův. „Odvolání Chládka ale snímá z Dienstbiera mediální pozornost, staví ho do stínu a dává mu čas, aby si udělal pořádek,“ píše Höppner.

Celé to podle něj je past na Sobotku, do které musel premiér bez debat spadnout, i když vlastně jde pouze o nepodložené tvrzení a pomluvy bývalých podřízených. „Na konstrukci této pasti se nevědomky podílel on sám,“ tvrdí Höppner. ČSSD totiž staví svou politiku na rovných podmínkách a podpoře menšin. Tudíž neodvolat ministra, který „šikanuje“ svoje ženské podřízené, by bylo nepřijatelné.