Zelenského strana zvítězila v ukrajinských volbách. Co to znamená?
Mimořádné ukrajinské parlamentní volby, které se konaly minulou neděli, nepřinesly nic převratného. Naopak jen posílily stranu současného prezidenta Volodymyra Zelenského Sluha lidu natolik, že se v novém parlamentu prakticky obejde bez koalice, ačkoliv ji hodlá vytvořit – už proto, aby to nebyla vláda jen jedné strany.
Sice mu do absolutní většiny chybí sedm procent, získal 43,16 procenta hlasů, ale vzhledem ke složitému systému přepočtu mu zajišťují ve 450členném shromáždění 254 křesel, což pohodlně stačí k tomu, aby prosadili vše, co bude chtít prezident. A první, co by si přál, je zbavit poslance jejich imunity. Není to snížení role zákonodárného shromáždění, ale jedna z pojistek, jak se přes poslance nedostat k lukrativním zakázkám či jiným machinacím – když mohou být souzeni jako kterýkoliv občan, asi si dají více pozor, než by se zapletli nebo kryli nějakou korupci.
Strana Sluha lidu zvítězila ve většině ukrajinských krajů – z 24 ve 21. Výjimkou byly tři kraje, z toho jeden na západní Ukrajině. Na východě se kvůli napjaté vojenské situaci mnozí voliči nemohli dostavit k volebním urnám, a proto pro jejich poslance zůstane 26 křesel volných. Bohužel i v takový den na tři bojovníky čekala jiná urna – vlastně rakev, protože v této zemi se většinou pochovává v rakvi, nikoliv žehem.
Celkově byla účast voličů padesátiprocentní. Stoprocentní byla v jediném volebním obvodu, který se nachází 15 000 kilometrů od Kyjeva – na vědecké antarktické stanici Akademika Vernadského, kde volilo všech 12 vědců, kteří se tam nacházejí. Volební lístky si však museli naskenovat a za volební urnu jim posloužila krabice od potravin, do jejíhož víka vyřízli otvor.
S velkým odstupem zůstává za Sluhou lidu proruská Opoziční platforma Za život s 13,04 procenta, dále následují Tymošenkové Vlast – 8,18 procenta, Porošenkova Evropská solidarita – 8,1 procento a s 5,83 procenta Hlas zpěváka Vakarčuka. V drtivé většině strany takzvaně proevropské.
Byly tyto volby bezproblémové?
Samozřejmě se volby neobešly bez jistých problémů. Například komise v 70. okruhu – zakarpatská Svaljava – zkolabovala. Všichni si v nedaleké restauraci objednali k obědu salát s olivovým olejem, který byl však vadný. Všech deset členů museli odvézt do nemocnice s teplotou přes čtyřicítku, čtyři z nich do izolace v infekčním oddělení. Ale nakonec se přece jen podařilo sečíst hlasy. V pěti volebních obvodech bylo nařízeno nové sčítání hlasů.
Do problémů se kvůli volbám, respektive kvůli fake news proti ukrajinské vládě dostala i společnost Facebook, která ve čtvrtek oznámila, že musela smazat 1 800 blogů z Ruska, Ukrajiny, Thajska a Hondurasu s jejich 274 000 účastníky. Facebook letos zablokoval celkem už 30 sekcí, zatímco vloni to bylo za celý rok dvacet. Mezi nimi byl například blog Kniha paměti padlých za Ukrajinu.
Zelenskij by si přál, aby se nový parlament ke své první schůzi sešel v Den nezávislosti Ukrajiny, což je 24. srpen. Je to sice s poměrným odstupem, zvlaště v porovnání s tím, jak spěchal, aby byl parlament co nejdříve zvolen, na druhé straně v tom je jistá symbolika. Stejně jako v tom, že pokud bude muset jeho strana uvažovat o koalici s jinou, rozhodně tou bude strana Holos zpěváka Svjatoslava Vakarčuka. Tím naplní i svůj druhý slib – že se nechce vázat s dosavadními, většinou zkompromitovanými politiky, ale bude hledat výlučně nové tváře. I pro funkci budoucího premiéra a členy jeho kabinetu – spíše odborníky než politické lídry. Podstatnější než jména budou však jejich činy a na ty si teprve budeme muset počkat.
Fotogalerie: - Žaloba na prezidenta
Jaká je ruská reakce na volby?
Zatím jsem zaznamenal jedinou oficiální: předsedkyně ruské Dumy Valentina Matvijenko prohlásila, že by chtěla obnovit dialog s nově zvoleným ukrajinským parlamentem, zejména v otázkách, v nichž je možné zformulovat pozitivní stanoviska. Je třeba začít vztahy „z čistého archu papíru“, tedy nezatížené složitou a rozporuplnou minulostí. Třebaže si neodpustila poznámku, že „nemohu nazvat tento parlament přesně takovým, jaký by odpovídal mezinárodním demokratickým normám“. Není záležitostí Kremlu, aby se vyslovoval k parlamentním volbám. Ale zřejmě moskevská reakce bude chladná – už také z toho důvodu, že na rozdíl od nás tam panují chladné dny: v neděli tam klesne teplota na 18 stupňů, v pondělí a úterý se očekává dokonce 13 stupňů – blíží se tak více než sto let starému rekordu z roku 2006, kdy tam naměřili pouhých 5,6 stupně, zatímco v srovnatelně bližším roce – 2006 – to bylo 7,6 stupně. Ale nejsem si jistý, nakolik chlad na ulici se může přenést i do chladných mezistátních vztahů. Třeba se Zelenskému podaří takový chlad rozehnat alespoň na politické úrovni. V každém případě slíbil, že se o to pokusí,
Psali jsme:
Exprezident Porošenko se měl dostavit do Státního úřadu vyšetřování ve čtvrtek 25. července. Dorazil tam a proč?
Do této nové agentury pro vymáhání práva a boj proti zločinnosti vysoce postavených úředníků se dostavil před druhou hodinou odpoledne dokonce o den dříve. A to bez ohlášení a přímo k řediteli úřadu Ramonu Trubovi. Ten ho však odkázal na předvolání a to, že nijak nemůže měnit termíny, které si sami stanovují vyšetřovatelé, vždyť každý z nich má na pětatřicet případů. A vůbec, že se měl s úřadem domluvit prostřednictvím svého advokáta, bylo by to jednodušší.
Snad si Porošenko myslel, že vyšetřovatelé ještě nebudou plně připraveni a snadněji se vykroutí z položených otázek, třebaže je vlastně zatím předvolán jako svědek. Figuruje však v jedenácti kriminálních podezřeních, z nichž asi nejvážnější je případ jednoho zbrojního závodu, který jako spoluvlastník prý prodal za 300 milionů dolarů. To „prý“ se má teprve potvrdit, nebo vyvrátit, protože vůbec celý případ má sloužit jako doklad k částce, kterou mu našli na účtech, jež vlastní.
Všechno je to asi složitější, protože půldruhé hodiny poté jeho strana Evropská solidarita vydala prohlášení, že se tam jejich předseda skutečně předčasně dostavil, protože následující den má nastoupit dlouho plánovanou dovolenou, a ač „nejsou proti němu vedena žádná podezření“. To však okamžitě vyvrátila mluvčí úřadu.
Informace jsou z Ukrajinské pravdy, ověřit se mi je nepodařilo ani u jeho tiskového mluvčího Svjatoslava Ceholky, protože nebral telefon.
Jak Kreml příjímá změnu v čele britských konzervativců a britské vlády?
Už křestní jméno Borise Johnsona naznačuje, že měl rusko-židovské předky. Jeho pradědeček byl česko-ruský novinář, prababička byla nelegitimní dcerou prince Paula von Württemberga, vzdálenou příbuznou britské královské rodiny a dalších evropských monarchů. Ale královské chování si příliš neosvojil, jeho výroky, jemně vyjádřeno, nejsou často příliš pravdivé a dráždí jeho partnery.
K současnému Rusku má velmi negativní vztah, jak už to vyjádřil jako ministr zahraničí v prosinci 2017 v rozhovoru pro list Sunady Times. V něm označil Rusko za „uzavřenou, protivnou, militaristickou a nedemokratickou zemi“. V březnu 2018 šel ještě dál a v souvislosti s mistrovstvím světa ve fotbale přirovnal putinovské Rusko k nacistickému Německu, které v roce 1936 využilo letní olympiádu v Berlíně také k propagandistickým účelům.
Ihned po nástupu do funkce provedl razantní změny ve vládě. Z nich nás snad nejvíce zajímá nový ministr zahraničí, jenž byl předtím ministrem pro brexit, Dominic Raab – také už jednou byl ministrem zahraničí, který má po otci česko-židovské kořeny. Jeho otec Petr přišel do Británie z Československa po mnichovské dohodě ve věku šesti let, ale anglickou matkou byl vychováván v duchu anglické církve.
Svou pracovní dráhu začínal jako novinář, byl zvolen poslancem a také starostou Londýna, když mu nejaktivněji ke zvolení pomohly jedny z největších městských novin, Evening Standard, dokonce za to získaly přezdívku Evening Boris. Je zajímavé, že o rok později tyto noviny koupil ruský finančník Alexandr Lebeděv. Udělal z nich bezplatné noviny žijící z inzerce a jejich náklad vyletěl astronomicky. Z prostého čtenáře se jejich vydavatel přeladil na vyšší společnost a začal organizovat charismatické večery s mnoha hvězdami. Za deset let získal z těchto večerů deset milionů liber, z nichž značnou část utrácel v Rusku – například na podporu petrohradské nemocnice pro děti postižené rakovinou, jež nese jméno Raisy Gorbačovové, kterou nechal v roce 2005 postavit za své peníze.
Byl Johnson dobrým londýnským starostou?
Dokonce výborným: rozvíjel městskou hromadnou dopravu, podporoval vznik cyklistických stezek, dobře si počínal při organizaci Olympiády v roce 2012. A často překvapoval svými převleky, a to v pravém slova smyslu. Například se převlékl za bezdomovce a společně se synem Alexandra Lebeděva Jevgenijem nocoval ve spacáku u kostela svatého Pavla v samém londýnském centru. On a noviny Evening Standard organizovali podporu pro bývalé britské vojáky sloužící v Afghánistánu, kteří trpěli tzv. afghánským syndromem, nemohli najít práci a často zůstávali také jako bezdomovci na ulici, ale stát se o ně nestaral. Jindy s Lebeděvem mladším organizoval na Trafalgarském náměstí literární festival v rámci boje proti dětské negramotnosti. Význačné osobnosti tu četly ukázky z klasické literatury a přirozeně se tu vybíraly peníze, celkem se sešly dva miliony liber. Byly použity na „likbez“, což je ruská zkratka likvidace bezgramotnosti pro akce v bývalém SSSR a Rusku na podporu vzdělání těch, kteří na to nemají.
Fotogalerie: - Zasedání vlády bez ČSSD
Nejčastěji hovoříme o Ruské federaci z hlediska mezinárodní politiky. Chtěl bych se vás však zeptat, zda máte nějaké údaje o tom, jak se tam žije místním obyvatelům?
Velice rád na to odpovím, protože provládní noviny Komsomolskaja pravda právě ve čtvrtek napsaly, že Rosstat – Ruský statistický úřad – nakonec sečetl, jaké jsou reálné příjmy ruských občanů.
Vzorem jim bylo více než sto tisíc podniků v celé zemi. Ukazuje se, že největší počet námezdních pracovníků si vydělá 23 500 rublů měsíčně. Abychom byli úplně přesní, tak 20 procent obyvatel dostává mzdu či plat ve výši 20–27 tisíc rublů měsíčně – k dnešnímu dni 100 rublů se rovná 36,11 koruny. Tento modelový příklad je přesnější než ukazatel průměrného platu, s nímž pracuje řada expertů. Neboť v Rusku existuje výrazný rozdíl jak v příjmech různých kategorií, tak podle oblastí – v Sibiři jsou mzdy a platy vzhledem k podmínkám dvojnásobné, v některých oblastech až trojnásobné. V sociálních rozdílech je Rusko nejkapitalističtější zemí na světě: příjem 1 procenta nejbohatších se rovná příjmu 71 procent „normálních“ občanů. V Evropě se tento rozdíl pohybuje kolem 40 procent.
Dosud se uváděl průměrný plat 48 000 rublů, ale to bylo zkreslující. Stačí takový příklad: v podniku se 100 zaměstnanci pracující dostávají 30 000, ale ředitel milion rublů – pak by průměr činil 40 000 rublů. Navíc třetina obyvatel pracuje v Moskvě, Petrohradě či na severu země, kde jsou příjmy podstatně vyšší, což vylepšuje statistiku, ale nikoliv život lidí. U první skupiny je příjem třináctkrát vyšší než jinde, tedy 157 000 proti 12 000 jinde. Podle tohoto koeficientu Rusko zaostává za západní Evropou nejméně dvojnásobně. Třeba v Německu ti nejbohatší získávají jen sedmkrát víc než ti nejchudší.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Václav Fiala
