V období vlád Václava Klause (1992 – 1997) nastal nejprve vrchol v podobě hospodářského růstu a makroekonomicky úspěšné transformace. Poté přišel pád ekonomiky a důvěry v politiku, což způsobila spíše neochota přiznat si, že jsme tak úspěšní nebyli a že ne všechny reformy byly skutečnými reformami.
Také další pravicové období (2006 – 2013) se neslo v podobném duchu. V mnohém se ale lišilo. Na klopýtavou vládu Mirka Topolánka, při které se vlivem rozběhnuté Evropy držel ekonomický růst, navázal pracovitý kabinet premiéra Petra Nečase. Ten ale ke dnu poslaly aféry a opět nedůvěra v politiku.
Politika se vede pomocí osobních soubojů
Po druhé pravicové periodě je politické pole vyčerpanější než v době po klausovské éře. Politika se nese ve znamení osobních soubojů obličejů a bitvou proti konkrétním lidem a ne proti programům nebo idejím. Vždyť v roce 2006 vyhrála nenávist politické scény vůči Jiřímu Paroubkovi.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
