V období vlád Václava Klause (1992 – 1997) nastal nejprve vrchol v podobě hospodářského růstu a makroekonomicky úspěšné transformace. Poté přišel pád ekonomiky a důvěry v politiku, což způsobila spíše neochota přiznat si, že jsme tak úspěšní nebyli a že ne všechny reformy byly skutečnými reformami.
Také další pravicové období (2006 – 2013) se neslo v podobném duchu. V mnohém se ale lišilo. Na klopýtavou vládu Mirka Topolánka, při které se vlivem rozběhnuté Evropy držel ekonomický růst, navázal pracovitý kabinet premiéra Petra Nečase. Ten ale ke dnu poslaly aféry a opět nedůvěra v politiku.
Politika se vede pomocí osobních soubojů
Po druhé pravicové periodě je politické pole vyčerpanější než v době po klausovské éře. Politika se nese ve znamení osobních soubojů obličejů a bitvou proti konkrétním lidem a ne proti programům nebo idejím. Vždyť v roce 2006 vyhrála nenávist politické scény vůči Jiřímu Paroubkovi.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
