Příběh vtipu se odehrává ve válečné době na Slovensku, kde žili dva bratři s rozdílnými politickými názory. Starší vstoupil do Hlinkovy gardy, ten mladší se stal partyzánem a vyznamenaným hrdinou. Oba válku přežili, ale nemluvili spolu a dvacet let se neviděli. Mladšímu bratrovi-partyzánovi se opravdu nevedlo dobře. Směl dělat jen v kotelně a při každém pokusu najít si lepší zaměstnání narazil na zamítavé stanovisko kádrového oddělení, vypráví Bašta. Když se prý konečně smířili a sešli, bývalý partyzán zažil šok. Jeho starší bratr-gardista byl generálním ředitelem velkého podniku a měl všechno. Mladší to nechápal a ptal se, jak je to možné? Starší odpověděl, že je to přece jednoduché – on má bratra bývalého partyzána a hrdinu, takže má výborný kádrový profil a dveře ke kariéře otevřené. Ten mladší však má bratra klerofašistu a gardistu, proto smí pracovat jen v kotelně.
Tato anekdota podle Bašty opravdu popisuje některé principy tehdejšího kádrování. Nyní si na ni znovu vzpomněl, když v Deníku N vyšel článek o konkurzu na ředitele kladenského městského divadla pod titulkem. „Divadlo v Kladně povede manželka dezinformátora Žantovského“. „Principy totalitního kádrování se tedy v plné kráse vrátily. Podobný titulek by mohl klidně být v letech 1939-45 nebo 1948-89, jen ta nálepka by byla jiná (netušil jsem, že dezinformátor je cosi jako profese). Až mě z toho závanu minulosti zamrazilo,“ dodává bývalý diplomat.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab