Economist obviňuje ruského prezidenta Vladimira Putina z uplatňování staré známé ruské taktiky. „Snaží se v rámci této taktiky absolutně vyčerpat při vyjednávání své partnery tím tím, že vždy udělá dva kroky dopředu a následně jeden krok opět dozadu. Je vytrvalý a spoléhá se na faktor času. Jeho cílem je způsobit Ukrajině totální kolaps a celou zemi rozdělit. V neposlední řadě hodlá ruský prezident změnit světový řád, který vstoupil v platnost po skončení studené války,“ tvrdí britský týdeník, podle kterého čelí Západ pětadvacet let po rozpadu Sovětského svazu větší hrozbě ze strany Ruska, než tomu bylo kdykoli v průběhu studené války.

Cílem Putina podle Economistu není obnovit sovětské impérium, protože prý dobře ví, že to již není možné. „Ruský prezident chce chránit ruskou svrchovanost. Tím má ale na mysli své soukromé hodnoty. Tou nejvýraznější z nich je monopol na státní moc,“ tvrdí britský týdeník. Podle jeho názoru stojí za konfrontací mezi Ruskem a Západem střet idejí. „Na jedné straně jsou lidská práva a demokratické volby. Na straně druhé autokratický stát, který je bez mrknutí oka schopen obětovat zájmy občanů ve prospěch své chamtivosti. Putin stojí na samém vrcholku tohoto pro občany nevlídného státu. Bez Putina není Rusko, prohlásil nedávno zástupce náčelníka štábu,“ uvádí Economist.

Podle britského týdeníku bylo chybou se domnívat, že s pádem komunismu skončila také studená válka. „Když v roce 1993 Boris Jelcin porazil skupinu nacionalistů a komunistů, zdálo se, že vítězství je trvalé. Přesto se nyní nacionalismus opět vynořuje. Ti, kteří kdysi bojovali bok po boku Jelcina, souhlasí s anexí Krymu a jsou zapojeni do bojů na jihovýchodní Ukrajině. Patří mezi ně např. premiér Doněcké lidové republiky Alexander Borodaj, který považuje Putina za vůdce nacionalistického hnutí v současném Rusku,“ uvádí britský týdeník konkrétní příklad a poukazuje na dvě ponaučení, která získal Putin po válce s Gruzií v roce 2008.