Převaděčství je úžasný byznys. Koupíte nafukovací člun, a pak už jenom kasírujete miliony, besedoval novinář

11.10.2015 19:53

„Když řecká ekonomická krize vrcholila, vedení Evropské unie dokázalo ze dne na den svolat více speciálních summitů. Při daleko závažnějším uprchlickém exodu se to teprve podařilo nedávno, až po mnoha týdnech. I v Rakousku začínají už být z migrantů unavení,“ prohlásil při autogramiádě své nové knížky Polské duše dlouholetý zahraniční zpravodaj z Polska, Ruska i pobaltských zemí Petr Vavrouška, který si v minulých dnech zkusil spolu s uprchlíky obtížné putování přes Makedonii, Řecko, Maďarsko až na rakouský hraniční přechod.

Převaděčství je úžasný byznys. Koupíte nafukovací člun, a pak už jenom kasírujete miliony, besedoval novinář
Foto: Radim Panenka
Popisek: Uprchlíci před autobusovým nádražím v Bělehradě. Do Srbska denně dorazí až tisíc imigrantů, kteří chtějí do EU. Hlavně do Německa či Švédska.
reklama
Další mimořádnou akci připravilo vedení ostravského Knihcentra na čtvrtek 8. října pro hojnou skupinu svých fanoušků. Na besedu s autogramiádou pozvalo ostříleného novináře z Českého rozhlasu Petra Vavroušku, jenž 14 let působil ve východní Evropě a nyní zpravodajsky pokrývá především Rakousko a Slovensko. Po své úspěšné prvotině, Ruských duších, vydal nyní své druhé dílo – Polské duše –, které je sestaveno z rozhovorů s celebritami našich severních sousedů z různých společenských oblastí a politických protipólů. Vavrouška například oslovil Lecha Walesu, ale i komunistického diktátora s modrou krví Wojciecha Jaruzelského, věhlasného režiséra Andrzeje Wajdu nebo prvního politika-gaye z polského parlamentu Roberta Biedroně, který se k homosexuální orientaci veřejně přiznal ve své přísně katolické zemi, což nejprve způsobilo celkem velký poprask.

„Generál Jaruzelski byla dost rozporuplná postava. Pocházel ze šlechtické rodiny, které zabavili komunisté majetek, a jeho otec zemřel v ruském gulagu. Přesto začal on sám novou totalitní ideologii nadšeně studovat a dotáhl to po kariéře v armádě až na polského prezidenta. Při rozhovoru se mnou se omlouval za spoustu věcí, které v osmdesátých letech napáchal. To jsem ocenil, protože málokterý špičkový politik uzná svou chybu, i když se jedná o přehmat z dávno minulé doby,“ uvedl v úvodu své besedy úspěšný zpravodaj.

V polských volbách prý zvítězí strana, která uprchlické kvóty nepodporuje

Po představení některých dalších osobností ze své publikace nebo stěžejních příběhů, kdy český novinář například oslovil i rodinu „pianisty“ Wladyslawa Szpilmana, jehož zfilmovaná story přinesla režisérovi Romanu Polanskému dva Oscary, se rozběhla diskuze, která se ihned stočila na uprchlickou krizi.

„Proč Poláci zradili Visegrádskou čtyřku, když nám v Unii slibovali podporu. Má vůbec potom Visegrád nějakou cenu, když se dohody nedodržují?“ padl na Petra Vavroušku dotaz z fóra návštěvníků.       

„Nechci se chlubit, ale já jsem to předpokládal. Donald Tusk jako předseda Evropské rady, by si netroufl hájit menšinový názor pár zemí proti většině států, které mají v Evropské unii rozhodující slovo. Chtěl, aby Polsko zůstalo silné a premiérku Ewu Kopaczovou přece přivedl on do vysoké politiky, takže bylo jasné, jak bude hlasovat,“ vysvětloval publicista a doplnil: „Za pár týdnů ale proběhnou v Polsku volby a je už jasné, že zvítězí pravicoví konzervativci ze strany Právo a spravedlnost Jaroslawa Kaczinského, kteří jsou proti přijetí uprchlických kvót. Polská předsedkyně vlády zas tak moc neriskovala, když proti veřejnému mínění přijetí uprchlíků podpořila. Podle výzkumů totiž její strana už řadu měsíců ztrácí na svého politického rivala víc než 10 procent hlasů a je jasné, že prohraje.“  

Vavrouška: „Evropa zaspala, dávno už měla filtrovat uprchlíky 

Nejsilnějším zážitkem při putování s uprchlíky bylo pro českého novináře sledování syrských rodin s malými dětmi, které snášely útrapy někdy lépe než dospělí. Sám se přiznal, že jako otec tří ratolestí si sebe v podobné situaci nedokáže moc představit. „Na uprchlické vlny jsem byl zvyklý z Afghánistánu, Čečenska nebo Pákistánu, znal jsem ten mechanismus při válečných konfliktech, ale nyní je to něco úplně jiného. Obdivuji odvahu některých mužů, kteří se vydají na tak dlouhou cestu s více dětmi a spí s nimi na holé zemi nebo na kolejích. Člověk si říká, jak hodně musí být zoufalí, když se rozhodli všechny ty strasti snášet. Na druhou stranu už opravdu musí začít fungovat na těch prvotních místech, jako je Turecko, Libye nebo Jordánsko, nějaké filtry, nekompromisní síto, které by oddělovalo ty skutečné utečence před válkou od toho velkého množství jiných lidí, kteří se k nim jenom přidali. Ti už bohužel vrátit nejdou. Uprchlická krize je pro převaděče neskutečný byznys, kdy za malé náklady, jako je například pořízení nafukovacích člunů, pak inkasují od běženců ohromné sumy. Je neodpustitelné, že Evropská unie zaspala a nedokázala včas reagovat.“

Téměř všude vládne při pomoci chaos       

Petr Vavrouška pak také vyvracel fámy, které často panují mezi veřejností, že uprchlíci jsou nepořádní, rozmazlení i vybíraví a většinou dobře míněnou pomoc odmítají. Podle jeho slov za to především může všudypřítomný chaos, kdy humanitární pomoc nikdo systematicky neřídí. „Na hranicích do provizorních táborů přijíždí spousta dobrovolníků se stále stejným sortimentem věcí, takže migranti je už mnohdy nemají kam dávat. Také jsem byl svědkem toho, když jim policisté zakazovali brát si s sebou menší stany, takže ty pak nechávali na místě. V tom zmatku k nim také někdy vojáci přijdou a okamžitě chtějí, ať se řadí k autobusům, to potom na úklid už není čas,“ seznamoval návštěvníky besedy se svými čerstvými zážitky zkušený zpravodaj.

Podle něj je rozdíl v přístupu k uprchlíkům v jednotlivých zemích daný především zkušenostmi získanými v minulosti s podobnými událostmi a také tím, že v bohatších západních zemích už žije více let mnoho jiných národností.

„V Rakousku jsou celkem v klidu, protože tam o azyl požádalo jen několik stovek migrantů a zbytek míří dál do Německa. Lidé nám tam říkali, že mají zkušenost zvláště z roku 1968, kdy k nim utíkalo nejvíc Čechů a Slováků. Z cizinců tam nemají až takový strach, jelikož Vídeň je už řadu let multikulturním centrem. Na Slovensku je to úplně jiné. Místním politikům se nelíbí, že jim někdo z Bruselu diktuje, a obyčejní lidé mají z uprchlíků celkem zbytečný strach. Vždyť jejich premiér veřejně avizoval, že přijmou jen 100 syrských křesťanů,“ konstatoval závěrem Petr Vavrouška.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Josef Petrů
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

A totalitní mašinerie spustila motory. Stačilo, aby Landovský otevřel dopis, ve kterém se psalo o otci Martina Zounara a jeho financích za ztvárnění Klementa Gottwalda

5:05 A totalitní mašinerie spustila motory. Stačilo, aby Landovský otevřel dopis, ve kterém se psalo o otci Martina Zounara a jeho financích za ztvárnění Klementa Gottwalda

CHARTA 77 Podle mnohých odborníků přesvědčivým dokladem o kinematografii první poloviny sedmdesátých…