„Každému světovému státníkovi se občas přihodí, že se na veřejnost dostanou slova, která měla zůstat v soukromí. Na summitu v Miláně to potkalo ruského prezidenta Putina, který utrousil jakýsi vtip o genitáliích svého dědečka. Na rozdíl od ostatních politiků však zveřejnění této poznámky Putina skutečně rozčílilo. Bylo to vidět na jeho výrazu tváře, mimice a gestech. Kousavé komentáře, kterým musel čelit, způsobily, že se málem popral s moldavským prezidentem a zvyšoval hlas i na německou kancléřku Angelu Merkelovou,“ píše v úvodu Suchov.
„Nejenom, že přišel na společnou schůzku se značným zpožděním, ale s nelibostí nesl i to, že musel opustit Bělehrad a nemohl sledovat tamější vojenskou přehlídku. Samozřejmě, že trocha emocí by neměla mít dopad na běh dějin. Když ovšem hněv jednoho z nejmocnějších světových vůdců narušuje diplomatická pravidla, je třeba se ptát, čím to bylo způsobeno. Na odpověď jistě čekají především ti, kteří jsou zapojeni do jednání s Ruskem,“ míní Suchov.
Tato odpověď je podle Suchova velmi jednoduchá. „Putinův hněv se rodí z frustrace. Opakovaně totiž nebyl schopen přesvědčit západní partnery o tom, co on sám považuje za očividnou a pravdivou skutečnost. Putin je např. naprosto přesvědčen o tom, že Západ už od skončené studené války vyvíjí na Rusko nesnesitelný tlak a ohrožuje jeho suverenitu prostřednictvím rozšiřování NATO na východ. To všechno Moskva považuje za jasnou agresi. Podle tohoto pohledu potom byla i rusko-gruzínská válka v roce 2008 způsobena rozhodnutím NATO na summitu v Bukurešti, že se bude zabývat přijetím Gruzie a Ukrajiny,“ tvrdí Suchov.
Celý text v angličtině najdete ZDE
Moskva je podle názoru Suchova přesvědčena, že si musí udržet svůj vliv na Ukrajině i proto, aby si zachovala stabilitu i doma. „Přesto Západ vzrůstající znepokojení Ruska ignoruje, byť počet obětí konfliktu na Ukrajině již předčil sovětskou invazi do Afghánistánu. Putin i jeho příznivci si představovali, že anexe Krymu bude pro Rusko velkým úspěchem. Zemi to však přineslo v mezinárodním měřítku odsouzení a vnější tlak se následkem sankcí ještě zvýšil. Je tedy pochopitelné, že je Putin v takové situaci poněkud nervově labilnější,“ upozorňuje Suchov.
„Putin přecenil své síly a zmýlil se v přesvědčení, že by Rusko mohlo ještě kdy dosáhnout mocenského postavení, které měl Sovětský svaz. Ve světle této chiméry používá slovník, který dávno patří minulosti. Jeho iracionální obavy z NATO jsou založeny na sovětské vojenské doktríně platné před 50 lety. Podle jejího znění nebyla prioritou pouze národní bezpečnost, ale schopnost odrazit případný útok Západu. Nic takového však dnes nehrozí,“ poukazuje Suchov.
„Pravdou ovšem je, že mnoho lidí žijících v zemích bývalého sovětského bloku se dívá na dnešní Rusko s nedůvěrou. Ať už chceme nebo ne, vztahy v dnešním moderním světě se odvíjí od toho, kdo nám je sympatický. Nutno dodat, že do této kategorie objektivně vzato Rusko příliš nepatří,“ přiznává Suchov.
„Je bez diskuze, že každý je strůjcem svého vlastního štěstí. Ale upřímně řečeno, nikdo se neobtěžoval Rusku po pádu sovětského impéria poradit, jak se stát v očích ostatních sympatickým a oblíbeným státem. Svět tehdy mnohem více zajímalo, jak Rusko naloží se svým dědictvím. Každopádně je jisté, že vztahy mezi Ruskem a Západem se nyní ocitly na mrtvém bodě. Je otázkou, kdy se započne nová éra vztahů a kdo bude hrát v těchto vztazích klíčovou úlohu. Osobně však pevně věřím tomu, že v průběhu nové éry se budou obě dvě strany snažit více pochopit zájmy a zvyklosti toho druhého,“ přeje si Suchov v závěru svého textu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
