„Každému světovému státníkovi se občas přihodí, že se na veřejnost dostanou slova, která měla zůstat v soukromí. Na summitu v Miláně to potkalo ruského prezidenta Putina, který utrousil jakýsi vtip o genitáliích svého dědečka. Na rozdíl od ostatních politiků však zveřejnění této poznámky Putina skutečně rozčílilo. Bylo to vidět na jeho výrazu tváře, mimice a gestech. Kousavé komentáře, kterým musel čelit, způsobily, že se málem popral s moldavským prezidentem a zvyšoval hlas i na německou kancléřku Angelu Merkelovou,“ píše v úvodu Suchov.

„Nejenom, že přišel na společnou schůzku se značným zpožděním, ale s nelibostí nesl i to, že musel opustit Bělehrad a nemohl sledovat tamější vojenskou přehlídku. Samozřejmě, že trocha emocí by neměla mít dopad na běh dějin. Když ovšem hněv jednoho z nejmocnějších světových vůdců narušuje diplomatická pravidla, je třeba se ptát, čím to bylo způsobeno. Na odpověď jistě čekají především ti, kteří jsou zapojeni do jednání s Ruskem,“ míní Suchov.

Tato odpověď je podle Suchova velmi jednoduchá. „Putinův hněv se rodí z frustrace. Opakovaně totiž nebyl schopen přesvědčit západní partnery o tom, co on sám považuje za očividnou a pravdivou skutečnost. Putin je např. naprosto přesvědčen o tom, že Západ už od skončené studené války vyvíjí na Rusko nesnesitelný tlak a ohrožuje jeho suverenitu prostřednictvím rozšiřování NATO na východ. To všechno Moskva považuje za jasnou agresi. Podle tohoto pohledu potom byla i rusko-gruzínská válka v roce 2008 způsobena rozhodnutím NATO na summitu v Bukurešti, že se bude zabývat přijetím Gruzie a Ukrajiny,“ tvrdí Suchov.