Většina teoretických prací, jež se podobnými problémy zabývají, vykazuje obvyklý důsledek zdánlivě neřešitelných situaci – systémy, které se projevily jako příliš nákladné a složité, přestanou v krizové situaci fungovat, zhroutí se a zaniknou.
Kdo podle Vás udělal pro boj s koronavirem prozatím nejvíc?Anketa
Bašta nabízí zásadní pohled: „Instituce, které se protagonisté snahy o báječný nový svět všemi prostředky snažili zlikvidovat – národní státy – se staly ostrovy záchrany,“ píše.
Záměr Angely Merkelové nebránit v Německu šíření COVID-19, přestože se jím může nakazit až 50 milionů obyvatel, a kritika Ursuly von der Leyenové na adresu států V4 a Rakouska kvůli uzavření hranic, mají podle jeho mínění málo logických vysvětlení. „V úvahu připadá pouze nepřekonatelná progresivistická nenávist k hranicím národních států, kterou vyjádřil bývalý předseda Evropské komise J-C. Juncker: ‚Hranice států jsou nejhorší politický vynález‘.“
Zdá se, že žijeme v době, jakou jsme naposledy zažili před 30 lety, kdy se rozpadl bipolární svět – jen ještě neodhadujeme rozsah budoucích změn. „Evropská unie se však na samém začátku pandemie projevila jako instituce zbytečná, ba spíše zdraví a životům občanů nebezpečná. Národní státy jako naděje,“ konstatuje Bašta.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
