Dne 17. 6. 2026 byl otevřen úsek dálnice D49 na trase Brno - Beskydy z Hulína do Fryštáku v délce 17 km, respektive jeho druhá polovina. Stavba započala roku 2008, díky nátlakovému spolku Děti země a podobným se protáhla na 18 let.

Děti země – Klub za udržitelnou dopravu dosáhl toho, že správní soudy opakovaně rušily stavební povolení na dostavbu dálničního úseku i v době, kdy byl již postaven, ale nesmělo se po něm jezdit. To tvrdě dopadlo na obyvatele místních malých obcí. Auta, která mohla jezdit po dálnici, jezdila přes obce. Tyto cesty vedoucí přes náves jsou trasy z dob vzniku obce. A před staletími nikdo nepočítal s dopravním zatížením 21. století.

Lidé v těchto obcích vyhlíželi zprovoznění již postavené dálnice. Že dálnice není v provozu a doprava jim jezdí před vraty, jim kazilo jejich životní štěstí. Zvýšená doprava mohla postihnout i lidi na životě. Jestliže by tam auto zabilo člověka, nebyl by i spolek Děti země morálně odpovědný?

Soukromé spolky nesmí kazit lidem život

Děti země je spolek, který není místní. Člen statutárního orgánu Miroslav Patrik má trvalý pobyt v Brně a druhý Martin Hyťha nemá pobyt ani na Moravě, ale až v Plzni. V demokracii má veřejný zájem tvořit demokraticky ustavený orgán, základem demokracie jsou volby a referendum. Tento spolek žádnými volbami neprošel.

Veřejný zájem má prezentovat územní samospráva a stát. Ale nemají ničit život a kazit štěstí soukromé spolky působící jako nátlakové organizace či lobbistické skupiny. Ať své názory prezentují, ať občany i obce přesvědčují, ale když budou neúspěšní, nemají mít právo ztěžovat život tam, kde sami jejich představitelé nežijí.

Naše zákony umožňují s odkazem na mezinárodní smlouvy tento stav. Pak je správné učinit revizi zákonů i mezinárodních závazků. Pakliže si určitý spolek nedokáže sehnat ani jednoho v místě žijícího občana k podání žaloby, je evidentní rozdílnost zájmů lidí se zájmem nátlakových spolků. Nebojme se ani odstoupení od určitých mezinárodních závazků, pakliže je uznáme za hloupé, a upřednostněme tvorbu veřejného zájmu u nás, ne z ciziny.

Soudci v slonovinové věži

Nejvyšší správní soud dříve vytkl stavebnímu povolení údajné chyby, které však nebyly jasnou nezákonností. Pohyboval se v měkkých kategoriích. Podle Nejvyššího správního soudu se stavební povolení nedostatečně vypořádalo s námitkami Dětí země. Ovšem pode předchozího rozsudku Městského soudu v Praze toto vypořádání bylo dostatečné. Co je to dostatečnost ve vypořádání námitek? Stačí popsat více stran? O kolik, o 40 či o 400?

I kdyby se lesy pokácely a udělal se z nich papír, na který by se napsaly všechny údaje o tom, že klima se vždy měnilo a člověk na to měl nicotný vliv, přesvědčí to Gretu Thunbergovou? Odpověď je ne. Bude-li soudce klimatický alarmista, bude jeho rozhodnutí jiné, než když bude věc rozhodovat soudce jiný, který není ovlivněn zelenou ideologií. A zcela jinak by rozhodoval soudce žijící v obci, jež je kvůli chybějící dálnici zatížena dopravou tak, že má strach poslat dítě do školy, když musí přecházet místní silnici vzniklou v době, kdy přes obec kromě žebřiňáků projel panský kočár jednou za měsíc. Při měkkých tvrzeních nezákonnosti je rozhodující osobnost soudce, který drží moc, ne zákon. Dále Nejvyšší správní soud poukázal na to, že se dálnice dotýká okrajově území Hostýnských vrchů. Každý, kdo pojede z Hulína do Fryštáku, může vidět, jak je Hostýn vzdálený.

Po otevření dálnice opět soud zasáhl a zrušil vyloučení odkladného účinku odvolání ekologistických nátlakových spolků vůči poslednímu stavebnímu povolení. Olomoucké pobočce krajského soudu nestačilo zdůvodnění, v čem je naléhavý veřejný zájem pro vyloučení odkladného účinku. Jako by soudci žili ve slonovinové věži a neviděli demonstrace a utrpení občanů v malých obcí kolem dostavěné a neprovozované dálnice. Anebo o něm ví, ale kašlou na to. Zatím zůstává dálnice v provozu.

Středobod práva je člověk

Dálnice D49 je příklad ničení života lidí nátlakovými skupinami a mrhání veřejnými prostředky. Ale můžeme omezit účast soukromých nátlakových spolků, které nejsou tvořeny místními lidmi, v podávání žalob na stavební povolení, i za cenu změny mezinárodních závazků. A další změnou je omezit moc správních soudů přezkoumávat v rámci měkkých kritérií to, co fakticky není otázkou zákonnosti, ale správního uvážení stavebních úřadů. Jestliže máme neprůchodné stavební řízení, což vede k hospodářskému úpadku, je nutná razantní právní změna.

Právo je tu pro člověka, ne člověk pro právo. Pod vlivem ekologistického aktivismu se tento základní pramen práva vytratil. Člověka aktivisté odsunuli na vedlejší kolej. Je čas, aby právo znovu do svého středu člověka postavilo a sloužilo jeho zájmům. A chránilo zájmy obyčejných lidí v místě, kde žijí, ne zájmy aktivistických skupin, které právo využívají pro prosazení své ideologie. Právo má být lidské, ne nelidské.

Doc. Zdeněk Koudelka

Psali jsme:

Štěpánek (Trikolora): Tomáš Hanák a kavárníci hájí demokracii bojem proti demokracii

Trikolora: Musí existovat shoda celé vládní koalice

Koudelka (Trikolora): Istanbulská úmluva o násilí na ženách a naše právo

Trikolora: Naprosté selhání médií veřejné služby