Na první pohled to může vypadat, že mamuti i hodně dalších velkých savců, výborně přizpůsobených podmínkám ledových dob, vyhynuli při oteplení na konci (zatím) poslední ledové doby. Ale opravdu jen na první pohled.

Mamuti, srstnatí nosorožci, obrovští jeleni, v Americe i menší chobotnatci (mastodonti), obří lenochodi a velké šelmy – vysoký medvěd krátkočelý, jeskynní lev, šavlozubý tygr Smilodon či pravlk… Tento článek nemá ambici vyjmenovávat všechna velká zvířata charakteristická pro období asi před 13 tisíci let, kdy se už blížil závěr pleistocénu neboli starších čtvrtohor. Tyto druhy přežily mnoho klimatických zvratů, včetně střídání ledových a meziledových dob – glaciálů a interglaciálů (řízených Milankovičovými cykly), a vůbec dlouhá období s drsnými podmínkami (a to hlavně v glaciálech, kdy bylo obecně více extrémů i rychlejší změny). I když některé jiné ikonické druhy, například medvěd jeskynní, tou dobou už neexistovaly.

Podíváme-li se do minulosti s rozlišením statisíců nebo i desetitisíců let, může to vypadat, že zmínění velcí savci vyhynuli právě na konci pleistocénu, tedy na konci posledního glaciálu. Oteplení koncem pleistocénu (resp. v raném holocénu, který podle současné vědy začal asi před 11 700 lety) bylo rychlé, přičemž se samozřejmě střídala období oteplování relativně pomalého, rychlejšího až velmi rychlého – což celkem spolehlivě vyvrací dnes často opakovaná tvrzení o „bezprecedentní“ rychlosti oteplování po průmyslové revoluci. Například růst mořské hladiny, jeden z hlavních projevů oteplování, činil za posledních 150 let sotva 30 cm, zatímco na počátku holocénu by to bylo za stejně dlouhé období více než o metr. Mimochodem od začátku holocénu dodnes vzrostla hladina celkem o 60 metrů (v tomto kontextu těch „antropogenních“ 0,3 m nevypadá tak hrozivě…).