„Pokud budu mluvit o spojení s korupcí, tak nikdy nic podobného se v Česku neudálo. Je to skutečně úctyhodný počet,“ rozplýval se na počátku procesu pro Českou televizi Jaroslav Spurný, uznávaný novinář z týdeníku Respekt, který se právě v korupčních kauzách často prezentuje. Měl na mysli zejména rozsah procesu, do kterého bylo zahrnuto celkem 52 osob z řad bývalých zaměstnanců Ministerstva obrany, podnikatelů a jejich zaměstnanců, advokátů i notářů.
O počátcích kauzy, jejíž odhalení vedlo ministryni Vlastu Parkanovou k překopání systému zadávání veřejných zakázek na Ministerstvu obrany, již ParlamentníListy.cz psaly. V textu byla zmíněna i pochybná delegace procesu do Českých Budějovic. Jak Ministerstvo obrany, tak zmíněné firmy přitom v drtivé většině sídlí v Praze.
Před českobudějovický krajský soud proces dospěl po mnohaletém vyšetřování v září roku 2012. Hned první den přelíčení se přitom zvrhl ve frašku, když místní soud nebyl schopen kauzu o 52 obžalovaných kapacitně vůbec zvládnout. „Vzhledem k tomu, že si nemohu ani vyndat na stůl dokumenty, aniž bych neohrozil vedle sedícího kolegu, odcházím z této místnosti,“ oznámil hned na úvod rozčíleně jeden z advokátů, načež si svlékl talár a opustil jednací místnost, následován řadou svých kolegů.
Pořádání procesu v Českých Budějovicích mimo jiné komplikuje i výslechy svědků, kteří rovněž v drtivé většině pocházejí z Prahy. S tím se však státní zástupce vypořádal po svém. „Pokud to nebude nezbytně nutné, bude senát číst výpovědi svědků pouze z přípravného řízení, aby v líčení nevznikaly prodlevy,“ sdělil žalobce Barnabáš Liška novinářům na začátku procesu. V jeho průběhu svým plánům dostál a byl za to často kritizován obhájci, kteří opakovaně vznášeli námitky, že jim je tímto způsobem znemožňována obhajoba.
Je to účelové, opakuje aktivista Bok
Podle účastníků řízení nikdo doposud příliš nechápe, proč se proces koná v Českých Budějovicích. Většina skutků, které jsou obžalovaným kladeny za vinu, se totiž odehrála v Praze, a odtud pochází i drtivá většina obžalovaných. Právě tato dvě kritéria přitom mají podle trestního řádu rozhodovat o místní příslušnosti procesu.
„Místně příslušný je soud a k podání obžaloby státní zastupitelství tam, kde se stal trestný čin nejpřísněji trestný,“ objasnil již dříve pro ParlamentníListy.cz ústavní právník Zdeněk Koudelka. „Příslušnost státního zastupitelství i soudu je podmínkou zákonnosti procesu. Rozhodoval-li nepříslušný soud či státní zastupitelství, je to důvod ke zrušení jejich rozhodnutí,“ dodal.
Je třeba dodat, že i soudci z Českých Budějovic se nad delegací případu pozastavovali a v souladu se zákonem jej předložili nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze k tzv. „kompetenčnímu sporu“. Ten však jejich pochybnosti odmítl a případ jim definitivně přidělil.
Psali jsme:
John Bok, aktivista ze spolku Šalamoun, který celou kauzu od počátku sleduje, se již několikrát v médiích vyjádřil, že delegace procesu do Českých Budějovic je podle něj ryze účelová. Tato účelovost podle něj souvisí s faktem, že v procesu se významně angažovala i vojenská kontrarozvědka.
„Celou věc žaloval jakýsi pan Liška, což je státní zástupce, ale také bývalý vojenský prokurátor a spolupracovník vojenské kontrarozvědky. Dle všeho spolupracuje s vojenskou kontrarozvědkou dodneška,“ zavzpomínal pro ParlamentníListy.cz John Bok.
Podle Boka může delegace případu do Českých Budějovic mít souvislost s faktem, že značnou část důkazů v této kauze obstaralo Vojenské zpravodajství. „V určité době tady Vojenské zpravodajství dělalo odposlechy řady lidí. Jak se později ukázalo, odposlouchávali je nelegitimně. Aby totiž Vojenské zpravodajství mohlo odposlouchávat, tak musí mít souhlas od konkrétního soudce vrchních soudů v Praze nebo v Olomouci,“ zdůrazňuje aktivista s tím, že v daném případě tento soudní příkaz chyběl. Nezákonnost těchto odposlechů podle něj následně zkonstatoval i Ústavní soud.
Role Vojenského zpravodajství? Parkanová nechtěla komentovat
Za normálních okolností podle Boka i v české justici jsou takovéto odposlechy považovány za nezákonné a nemohou být použity jako důkazy před soudem. Jihočeští vyšetřovatelé však přesto v kauze pokračovali a na základě dalšího sledování padlo nejen obvinění, ale dokonce i obžaloba nad čtyřiceti osobami.
Bok se domnívá, že bylo záměrně počítáno s tím, že v Českých Budějovicích budou k pochybným důkazům od vojenské rozvědky vstřícní. „Tento soud je známý tím, že pořád čítá vysoké procento bývalých komunistických soudců a bývalých vojenských prokurátorů,“ uvedl Bok.
Novinář z Respektu Spurný však ve využití Vojenského zpravodajství nevidí takový problém. „Vojenské zpravodajství se touto záležitostí začalo zabývat v roce 2004, a to už byla hodně rozjetá. Začátky tohoto zločinného spolčení jsou někde v roce 2000-2001,“ uvedl rozhovoru pro Českou televizi Spurný.
Následně však právě redaktor Respektu (patrně nechtěně) přiznal, že podle informací státního zástupce Lišky se policie, které vyšetřování kriminality náleží primárně, začala kauzou zabývat až v roce 2005, tedy rok poté, co začala účastníky údajného spolčení sledovat vojenská rozvědka. ÚOKFK, tedy protikorupční vyšetřovací útvar, kterému tato kauza měla náležet, ji převzal až v červnu 2006, jak v roce 2012 České televizi sdělil tehdejší vedoucí expozitury útvaru Marek Belko.
Když bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová v březnu 2007 svolala tiskovou konferenci, na které o údajném spolčení na Ministerstvu obrany informovala, připustila, že s jeho odhalením pomáhali i vojenští policisté. Když se jí však jeden z přítomných novinářů zeptal na roli Vojenského zpravodajství, zněla podle serveru Novinky.cz odpověď ministryně: „To nebudu komentovat."
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
