Pódium v Příčovech patřilo mimo jiné také orientalistovi Petru Pelikánovi, který se věnoval tématu migrace. „Děkuji vám za možnost apelovat na přítomné v duchu humanistických tradic Václava Havla, abyste otevřeli svá srdce utečencům, kteří přicházejí ze zemí, které jsme zbídačili kolonialismem a kde mají válku. Asi tedy byste mně propíchali pneumatiky, než bych došel na parkoviště. Takže spíš budu realističtější, ale stejně tady budu polemizovat s těmi tezemi, že migrace je někde nějak centrálně organizovaná a řízená,“ poznamenal Pelikán.

„Migrační vlna nezačala v roce 2014-2015, táhne se to mnohem déle. A jsou vlivy, které si tedy příliš neuvědomujeme a ani nás nenapadnou. Třeba jsem zaznamenal obrovský zlom, obrovskou změnu migračních tras někdy na konci 90. let. A to proto, že začaly odpadat tradiční cílové země, do kterých se směřovalo ze zemí Blízkého východu a severní Afriky. Musíme si uvědomit, že třeba v ropných monarchiích Perského zálivu už je místních obyvatel menšina, statistiky nejsou příliš k dispozici. Dejme tomu v Dubaji, kde ty statistiky nějak fungují, tak se uvádí, že je asi 20 % lidí, kteří mají občanství, a zbytek jsou cizinci. A ve větší či menší míře to takhle funguje na celém Arabském poloostrově. Takže tohleto byla destinace, kam proudily davy pracovníků a lidí, kteří se snažili dostat za lepším životem od ropného boomu v padesátých letech,“ dodal Pelikán. 

„Kolem 90. let začala z Perského zálivu tu sílu z Tuniska, Egypta, Sýrie atd. vytlačovat pracovní síla z indického subkontinentu. Když dnes přijedete do Saúdské Arábie, tak většinou tam máte Indy, Pákistánce a Bangladéšany,“ popisoval dále migraci Pelikán a poukázal mj. na sociální zázemí v Perském zálivu. Další vliv na migraci pak Pelikán vidí ve změně politického prostředí v severní Evropě v 80. letech. „Ze severských zemí, jako bylo Švédsko, se převodovou pákou přes Německo, které ten tlak zesílilo v 90. letech, po celé Evropě se rozšířila politická kultura odporu proti tomu, co začali nazývat xenofobií a rasismem,“ podotkl Pelikán.

„Tahle dvě slova do té doby ve veřejném prostoru příliš nefungovala. Takže touhletou ideologií, která se přelila do zákonodárství a do praktické politiky jednotlivých zemí, nejdřív když ji chtěli a pak už ji nechtěli, se vytvořil další předpoklad pro to, aby do Evropy začali ve velkých počtech přijíždět lidé, kteří do té doby směřovali jinam,“ zmínil Pelikán, že to s sebou neslo další faktor – obrovský nárůst komunit.

Téma zahraniční politiky

Na pódiu se následně objevil také někdejší diplomat Petr Drulák. „Chtěl bych poděkovat Janu Lipavskému a Janě Černochové. To, že ta česká zahraniční politika nefunguje... Tyhle dvě postavy nic nekašírují. Ony ukazují skutečnou tvář reality. A to je velmi cenné. Představte si, že bychom tam měli, mezi těmi liberály – a mezi liberály je řada vzdělaných, sofistikovaných, obratných lidí – kdybychom měli místo těchto dvou někoho z nich. Sice byste nebyli s českou zahraniční politikou spokojeni, ale mávli byste nad tím rukou. Říkali byste si: No jo, co s tím. Ale když jsou tam tito dva, tak všichni víme, že je to problém. Takže děkuji, Jene a Jano,“ řekl za potlesku Drulák.