Právní filosof Jiří Přibáň má za to, že Česká republika je prosperující zemí, kde nezaměstnanost klesla na nejnižší možnou míru. Je také zemí poměrně rovnostářskou. Ekonomické rozdíly mezi různými skupinami obyvatel jsou ve srovnání s jinými zeměmi minimální. A do třetice všeho dobrého je Česká republika jednou z nejbezpečnějších zemí světa. Prezidentu Miloši Zemanovi se přesto podařilo v lidech vyvolat pocit ohrožení, před kterým je jen on jako prezident ochrání.
„Největší a nejnebezpečnější vítězství Miloše Zemana tak spočívá v tom, že dokázal vnutit větší části společnosti obraz, v němž se místo sebevědomých a demokraticky smýšlejících občanů krčí ustrašení jedinci schoulení do jednoho davu, který se upíná ke svému vůdci jako k jedinému zachránci. Tím, že Zeman bezvýhradně převzal fašizoidní politiku SPD a symbolicky přizval Tomia Okamuru na pódium při vítězném prezidentském projevu, fakticky demonstroval konec demokratického étosu a otevřené pohrdání hodnotami, na nichž stála první Česká republika coby ústavní, demokratický a parlamentní režim. Když hovoříme o konci tohoto režimu, je třeba zdůraznit, že je to konec způsobený i hodnotovou krizí. Čím víc se prezident Zeman zapojoval v posledních pěti letech do ústavního systému, tím víc ho narušoval a nyní ho může paralyzovat a obcházet ještě víc, než jak to činil během prvního volebního období,“ napsal Přibáň v komentáři pro Lidové noviny.
Ing. Miloš Zeman
Tomio Okamura
Historici nám tvrdí, že konec nějakého režimu lze datovat k určitému roku nebo k určité události. Konec klasického parlamentního režimu první České republiky z let 1993 až 2017 prý nastal ve chvíli, kdy byly sečteny hlasy v podzimních sněmovních volbách, po nichž bylo jasno, že klasické politické strany utrpěly jasnou porážku. Přitom právě demokratické politické strany hrají v politickém systému důležitou roli, neboť právě skrze ně se přetavují potřeby voličů do zákonů.
„Zemanova politika strachu vybičovaná v souvislosti s migrační krizí navíc tyto strany rozpoltila stejně jako celou společnost, takže dnes má každá z nich své zemanovsko-okamurovské křídlo a lidé jako Václav Klaus mladší nebo Milan Chovanec jen čekají na nejbližší příležitost, aby se dostali k moci a zpečetili definitivní převrat v oblasti politických hodnot a někdejších pravicových a levicových programů. Slabost liberálně konzervativních stran i KDU-ČSL jen potvrzuje celkový obraz dnešního Parlamentu, ve kterém se moc generuje a cirkuluje v koalici populistů a extremistů,“ varoval Přibáň.
Jistou naději ovšem Přibáň vidí v české ústavě. Dosavadní parlamentní režim se zhroutil, ale demokratická ústava žije dál a dál stanovuje politikům určité mantinely. Teď se ukáže, zda prezident Miloš Zeman, premiér Andrej Babiš (ANO), komunisté a Tomio Okamura budou chtít zničit českou ústavu. Na její obranu by se měli postavit soudci, policisté a představitelé dalších institucí, které jsou součástí státu. V neposlední řadě by prý Ústavu měli bránit také novináři.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
