Vztahy mezi Moskvou a Bruselem se mění od selektivní spolupráce na plnou. Někteří věří, že politická krize začala vynořením ukrajinské krize v roce 2013, zatímco jiní věří, že má jiné kořeny sahající až 15 let do minulosti. Můžeme v tom najít údajně souvislost mezi výměnou na nejvyšších postech v Kremlu a rozšiřováním EU.

Dialog nepodléhá sankcím

„Existují názory, že by Rusko mělo fungovat odděleně, někteří si ale myslí, že tyto myšlenky nejsou dobré, protože všichni žijeme na stejném kontinentě. Kromě spekulací ohledně nelegální migrace a terorismu, což jsou klíčové elementy těchto vztahů, jsou zde také podobné důvody pro rozdíly ve vztazích,“ uvádí profesorka Ivanovská. „Za prvé jsou to sankce proti Rusku, které byly zavedeny až po vstupu USA do ukrajinské krize. Zde jsou kontrující sankce, které Rusko zavedlo na různé zboží. Dimitrij Orlov, ředitel agentury politických a ekonomických komunikací, věří, že je složité najít adekvátní oprávnění pro tyto sankce, protože Rusko efektivně přispívá ke stabilizaci situace na Ukrajině. Za druhé, plná implementace minských dohod je klíčovým elementem  důležitých změn EU a Ruska. Za třetí, Sýrie. Jsou zde dva protichůdné pohledy. Zpomaluje  se další vývoj politiky EU a Ruska směřující na Sýrii. A za čtvrté. Pro EU jsou demokratické tendence velmi důležité, zatímco Rusko potřebuje vysoký stupeň centralizace moci. Nicméně někteří vysocí politici jako Orlov zvažují, že přestože existuje tato proláklina mezi EU a Ruskem, není tak velká, aby neumožňovala plnohodnotný dialog.“