Prostě je sem všechny pozveme, říká Evropská unie. Nadšení Bruselu pro „obohacování“ z Afriky rozhodně neuvadá, dokazuje zpráva

Gatestone Institute v New Yorku je think-tank, který informuje veřejnost především o tom, co před ní mainstreamová média tají. Autorkou následujícího textu, který vyšel 25. května a v anglickém originále je k dispozici zde https://www.gatestoneinstitute.org/12363/europe-africa-immigration , je Judith Bergmanová, publicistka, právnička a politická analytička žijící v Izraeli. Upozorňuje v něm mimo jiné, že v závěrečné deklaraci se zdůrazňuje užitečnost migrace určitých skupin, jako jsou výzkumní pracovníci a podnikatelé, ale už se nikdo neptá, jak se bude africký kontinent schopen rozvíjet bez kvalifikovaných pracovních sil a lidí jako jsou podnikatelé a výzkumní pracovníci. Pro českou verzi Gatestone Institute text přeložili Helena Kolínská a Libor Popovský a ParlamentníListy.cz ho zveřejňují v úplném znění.

„Migrace je pro nás všechny prioritou,“ uvedl komisař EU pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství Dimitris Avramopoulos na nedávné páté Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Marrákeši na začátku května 2018. Tato konference byla součástí Euro-afrického ministerského dialogu o migraci a rozvoji, který je také označován jako Rabatský proces. (Existuje také Chartúmský proces, který je podobný Rabatskému procesu, ale je míněn jako platforma pro politickou spolupráci mezi zeměmi na migrační cestě mezi Africkým rohem a Evropou.)

Euro-africký ministerský dialog o migraci a rozvoji vznikl v roce 2006, aby omezil migraci z Afriky do Evropy, konkrétně z Maroka v oblasti Gibraltarského průlivu, který přeplouvalo stále více migrantů, kteří potom ze Španělska pokračovali dál do Evropy.

Dimitris Avramopoulos (uprostřed), komisař EU pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství, na páté Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Marrákeši, 2. května 2018. (Zdroj obrázku: EU)

Rabatská deklarace z roku 2006 stanovila, že cílem tohoto procesu je „najít odpověď na základní problém kontroly migračních toků“ a „řízení migrace mezi Afrikou a Evropou musí být provedeno v kontextu partnerství v boji s chudobou a podporou udržitelného a společného rozvoje“.

Jinými slovy, Evropa by financovala opatření pro rozvoj a boj proti chudobě v Africe, aby Afričané přestali hledat lepší budoucnost v Evropě. Rabatského procesu se účastní téměř 60 evropských a afrických zemí, Evropská komise a Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS).

Zakládající dokument z roku 2006 se v krátkém dodatku také zmínil, že „toto partnerství se také bude zabývat otázkou migrace ze všech hledisek, které partnerské země považují za důležité, jako je lepší využití potenciálu legální migrace a jejích příznivých účinků na rozvoj zemí původu na jedné straně a zemí hostitelských na straně druhé“.

Netrvalo dlouho, než se tento krátký dodatek týkající se legální migrace dostal do středobodu zájmu. Druhá Euro-africká ministerská konference o migraci a rozvoji v Paříži (2008) rozhodla, že „organizovaná migrace pracovních sil… představuje zdroj kulturního a sociálního obohacení prostřednictvím lidských a hospodářských toků, které vytváří“ a že dialog by se měl soustředit kolem následujících priorit: organizace legální migrace, boje proti nelegální migraci a cílené podpory synergií mezi migrací a rozvojem.

„Legální migrace... umožňuje lepší fungování trhů práce v cílových zemích a současně přispívá k rozvoji v zemích původu, a to jak prostřednictvím remitencí, tak získáváním odborných dovedností migranty. Kromě toho může sloužit jako důležitý odrazující faktor ilegální migrace... Je proto účelné podporovat legální migraci... podle potřeb a kapacit každé národní ekonomiky, aniž by byly negativně ovlivněny jiné formy legální migrace, včetně sjednocování rodin, a při plném respektování národních kompetencí.“

Na třetí Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Dakaru (2011) byla legální migrace popsána jako představující „... příležitost pro hospodářský a sociální rozvoj jak zemí původu, tak i cílových zemí. Je to rovněž příležitost pro individuálního migranta z hlediska lidského rozvoje, získání zdrojů a dovedností... Partneři znovu potvrzují své přání posílit vytváření příležitostí pro legální migraci...“

Na čtvrté Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji v Římě v roce 2014 byl přidán čtvrtý „pilíř“, „podpora mezinárodní ochrany“.

Na páté a poslední Euro-africké ministerské konferenci o migraci a rozvoji účastníci toto téma ještě více prohloubili a prohlásili: „... partneři Rabatského procesu uznávají potřebu podporovat a posilovat možnosti k řízené migraci... a podporovat mobilitu určitých kategorií migrantů (zejména podnikatelů a podnikatelek, mladých odborníků a výzkumných pracovníků) mezi evropskými zeměmi a zeměmi severní, západní a střední Afriky“.

Původní cíl – odradit Afričany od migrace – už je zcela zapomenut

Partneři se rovněž rozhodli „podporovat pravidelnou migraci a mobilitu zejména mladých lidí a žen mezi Evropou a severní, západní a střední Afrikou a také migraci v rámci těchto regionů... Podporovat vytváření partnerských sítí mezi institucemi odborného vzdělávání a agenturami práce v Evropě a v Africe, aby bylo možné plně využívat dovedností mladých migrantů...“

Podle vyjádření komisaře Dimitrise Avramopoulose nyní existuje pět priorit Rabatského procesu: „Řešit základní příčiny ilegální migrace, zlepšit organizaci legálních kanálů migrace a mobility, poskytovat ochranu těm, kdo ji potřebují, účinněji bojovat proti sítím obchodníků s lidmi... a zlepšení spolupráce... v oblasti repatriace nelegálních přistěhovalců“.

Zatímco zastavení ilegální migrace zůstává středem pozornosti, tak původní cíl – odradit africké občany od migrace do Evropy – se zdá být zcela zapomenut. Namísto toho závěrečná deklarace z Marrákeše prohlašuje, že legální migrace z Afriky je pro Evropu přínosná, a dokonce zdůrazňuje užitečnost migrace určitých skupin, jako jsou výzkumní pracovníci a podnikatelé.

Vypadá to, že se nikdo neptá, jak se bude africký kontinent schopen rozvíjet bez kvalifikovaných pracovních sil a lidí jako jsou podnikatelé a výzkumní pracovníci. A co pak pomůže zastavit dlouhodobé migrační trendy?

Kromě Maďarska se ostatní vlády svých občanů neptají

Maďarsko je zřejmě jedinou evropskou zemí, která objevila rozpor mezi původním záměrem Rabatského procesu a pozitivním postojem k legální migraci z Afriky, kterou Rabatský proces obhajuje dnes. V důsledku toho Maďarsko odmítlo podepsat prohlášení páté Euro-africké ministerské konference o migraci a rozvoji. „Prohlášení přijaté v Marrákeši v rámci Rabatského procesu by mohlo vést k nové vlně migrace a z tohoto důvodu Maďarsko nepřistoupilo k tomuto politickému prohlášení,“ řekl ministr zahraničních věcí a obchodu Péter Szijjártó v maďarské televizi. „Prohlášení přijaté na této schůzi [říká], že migrace je pozitivní proces, který musí být povzbuzován, a proto musí být otevřeny nové migrační kanály. Dále vyhlašuje, že migranti nemohou být diskriminováni na základě svého právního statusu,“ pokračoval.

Podle Prohlášení přijatého v Marrákeši, které Maďarsko jako jediné odmítlo podpořit, země Evropy podporují africké země v jejich postojích. To je zcela v rozporu s Rabatským procesem, který začal v roce 2006 a jehož původním přesně definovaným cílem bylo využívat evropské financování k realizaci rozvojových projektů v Africe v zájmu snížení emigrace z Afriky.

Na základě mandátu, který maďarská vláda obdržela od voličů, je její výslovnou povinností při každé příležitosti prosazovat své protiimigrační stanovisko.

Zdá se, že maďarská vláda je jedinou vládou, která zvažuje, jestli by občané, kterými byla zvolena, tuto deklaraci schválili. Ostatní evropské vlády si zřejmě myslí, že je irelevantní ptát se svých voličů, co si myslí o masové migraci z Afriky do Evropy.

Informace o Rabatském procesu, včetně poslední konference v Marrákeši, se většinou ani neobjevily v reportážích evropských médií. Rabatský proces tedy není předmětem veřejné debaty, protože většina Evropanů o něm nikdy nic neslyšela.

Evropané mezitím vidí, že migrace stále pokračuje, i když jim jejich politici básní o tom, že africká migrace na evropský kontinent byla úspěšně zastavena. Podle Světové zprávy o migraci z roku 2018 – zveřejněné Mezinárodní organizací pro migraci (IOM): „Počet afrických migrantů, kteří žijí mimo Afriku, se od roku 1990 více než zdvojnásobil, přičemž do Evropy jich odešlo nejvíce. V roce 2015 žije většina afrických migrantů žijících mimo tento region v Evropě (9 milionů), v Asii (4 miliony) a Severní Americe (2 miliony)“.

Komisař EU pro migraci její zastavení za svůj úkol nepovažuje

Podle IOM: „Africké země s největším počtem emigrantů mají tendenci být na severu regionu... Zemí s největším počtem svých občanů žijících v zahraničí byl v roce 2015 Egypt, po něm následovaly Maroko, Somálsko, Súdán a Alžírsko“.

Rostoucí migrace Afričanů však není omezena jen na sever Afriky. Podle analýzy Pew Research Center z února 2018: „V uplynulém desetiletí mezinárodní migrace ze zemí v subsaharské Africe dramaticky vzrostla, a to včetně migrace do Evropy a do Spojených států. Evropa byla většinu let od roku 2010 svědkem rostoucího přílivu žadatelů o azyl z oblastí subsaharské Afriky... Podle analýzy dat z Eurostatu (Evropské statistické agentury) byl počet stávajících subsaharských migrantů v Evropě značně posílen přílivem téměř 1 milionu žadatelů o azyl (970.000) mezi lety 2010 a 2017. Afričané ze zemí subsaharské Afriky se také přesunuli do zemí Evropské unie, Norska a Švýcarska jako mezinárodní studenti a přesídlení uprchlíci, v rámci sloučení rodin a různými dalšími cestami“.

Podle komisaře EU pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství Dimitrise Avramopoulose byla nedávná Euro-africká konference „Vynikající... (a) její účastníci jsou odhodláni posílit vzájemnou spolupráci při řešení základních příčin migrace, snížení nelegální migrace, zlepšení mezinárodní ochrany a usměrňování legální migrace. Evropa a Afrika se navzájem potřebují více než kdy jindy“. Už takhle spolupracují posledních 12 let. Je velmi nepravděpodobné, že by to v budoucnosti vedlo k něčemu jinému než ke zvýšení migrace.

Stojí za to zdůraznit, že Avramopoulos zastavení migrace za svůj úkol nepovažuje. „Nemůžeme a nikdy nebudeme schopni migraci zastavit,“ napsal koncem roku 2017. „Tak koneckonců musíme být všichni připraveni migraci, mobilitu a rozmanitost přijmout jako nový standard a odpovídajícím způsobem se na to adaptovat.“