Leccos způsobily tři týdny staré krajské a senátní masakry občanských demokratů. Z tváří delegátů nebylo těžké poznat podobnou skleslost, jakou při povolebním setkání nečasovců s médii charakterizovalo jedno malé dítě. Císař a jeho suita byla zcela nahá po výroku nevinného: „Jé, voni jsou nějaký smutný…“ Předseda vlády a teď už i staronově strany se o víkendu pokoušel mluvit jinak než s obvyklou suchopárností. Jeho nejistota či strach však při vystavování partajních účtů na brněnském výstavišti patřila k nejpůsobivějším exponátům v dějinách největší středoevropské výstavní plochy.

V krizi bývá zvykem obracet se k vůdčí osobnosti. Nečasovi však vskutku chyběla vize. Ale nechyběla u toho televize, díky čemuž všichni viděli, jaký marasmus zasáhl Občanskou demokratickou stranu. Zkoušel hrát jako silný vůdce a zapálený řečník. Do Fidela Castra v mladších letech měl nicméně přes oceán daleko. Blíže rozhodně k soudobému modelu… Krapet připomínal také degenerovaného Gorbačova, když zdůrazňoval potřebu nového myšlení. Leč bylo to jako rozbitý gramofon.

TÉMA Kongres ODS

Volá se po změně, jenže tisíce členů ročně ztrácející partaj a „její“ země jsou tak prohnilé, že se nikdo neodváží jít věci na dřeň… Znamenalo by to ztrátu legitimity stávající kabinetní moci. Všechno se tudíž zase odbylo odkazem na špatnou komunikaci s nechápavou veřejností a trváním na tragické (hospodářské) politice. Bylo to jasné déjà vu. Ani personální odhad nemá Nečas lepší než Michail Sergejevič…