Šídlo následně vyzdvihuje největší výhodu demokracie, kterou dle něj je to, že vládu lze svrhnout prostřednictvím voleb. „Předpokládá to pak ale, že je někdo ochoten, připraven a schopen se moci ujmout, vládnout a spravovat stát nebo město. Teoreticky je to jasné. Prakticky ale právě teď v Praze zjišťujeme, jak obtížná a už, mimochodem, skoro nekonečná může být ona druhá fáze,“ podotýká s tím, že i když si lidé přáli konec občanského demokrata Pavla Béma ve funkci, rozhodně si nepřáli, aby během pěti let vládly Praze již čtyři různé mocenské kombinace a tři primátoři. A to se město nyní chystá na nové vedení.

„Ještě nikdy v historii v hlavním městě nevládla tak široká sestava, v níž se sešlo fakticky šest stran,“ poznamenává k naposledy rozpadlému vedení města. „Sestava, která se navíc v zastupitelstvu opírala o většinu jediného hlasu, takže, jak poznamenal jeden z politiků Trojkoalice, ‚není možné si během jednání zastupitelstva ani odskočit‘. Tohle jsou objektivní  důvody způsobené demokratickým procesem mocenské výměny,“ píše dál.

„Je tu samozřejmě možnost vybrat si příště lépe a přesně podle demokratických pravidel nahradit neúspěšné politiky někým jiným. Je tu jen jeden problém: vidina dalších tří let všeobecného zmatku, tří zmarněných let, která Praha nemůže ztratit. Kdo to pochopí jako první, vyhraje teď i v roce 2018,“ uzavírá Šídlo.