Psychiatr Radkin Honzák se v rozhovoru pro Reflex.cz netajil tím, že komunisty považuje za bestie, které ho přes čtyřicet let dusily a až po 17. listopadu 1989 se mohl opravdu svobodně nadechnout. V roce 1948, když komunisté uchvátili moc, bylo vysokoškolskému pedagogovi 9 let. V roce 1989 už mu bylo 50, takže mu komunisté otrávili pořádný kus života. Do listopadu 1989 nezáleželo na jeho profesních kvalitách, ale na tom, zda je režimně spolehlivý. „Mě si také podávali fízlové,“ prozradil. Udával ho prý např. otec dnešního vězně Davida Ratha Ratmír Rath.
Po 17. listopadu 1989 začal pořádně cestovat a naplno se věnoval své práci. On byl tedy po 17. listopadu nadšen. Ale uznal, že se vlastně řadě lidí před oním listopadem žilo jednodušeji.
„On je problém v tom, že dvě třetiny našich bližních neunesou svobodu. Dvě třetiny našich bližních potřebují autoritu, jakoukoliv,“ konstatoval Honzák. Tato skupina má podle psychiatra vlastně strach ze svobody, protože v ní nese za svůj život odpovědnost, a to jí není zcela milé. Řada lidí má raději řád a nějakého politika, který jim slíbí, že udělá pořádek, když mu k tomu voliči odevzdají patřičnou moc.
Naší společnosti podle Honzáka scházela autorita elit, nějaké šlechty. Česká společnost je nesmírně plebejská. „A já až budu ředitelem zeměkoule, tak já přestěhuju prezidentské sídlo z Hradčan do Malešic, aby bylo vidět, jak je to malé, a ne aby se vzhlíželo stále ke Hradu, protože Habsburkové už dávno odešli. A upřímně si řekněme, že tatíček Masaryk sice demokracii vyhlašoval, ale v podstatě to řídila ta ‚velká pětka‘ z Hradu,“ poznamenal Honzák s odkazem na pětici prvorepublikových stran, počítaje v to sociální demokraty, agrárníky i lidovce, která držela v rukou moc nad republikou.
Na konci roku 1938 se prý v české společnosti vyrojilo to nejhorší, a jak nacisté, tak komunisté toho využili. Využili toho, že dvě třetiny naší populace se chovají jako ovce, „které skočí ochotně na špek každému veliteli“, zdůraznil Honzák s odkazem např. na Adolfa Hitlera, který se dostal k moci díky těmto lidem. A kdyby dnes přišel někdo, kdo by postřílel parlament a začal vykřikovat, že Brusel a NATO jsou okupační síly, nemalá část společnosti se za tímto člověkem vydá. Čím to je? „Člověk je emocionální bytost, která občas myslí,“ vysvětlil Honzák.
Lidé před třiceti lety prý věřili, že budou mít třeba svobodu cestovat, ale jinak se o ně stát bude dál starat.
„Méně informovaní (lidé) si od toho listopadu před třiceti lety slibovali hospodářský zázrak podobný jako v západní Evropě a my ho tady do značné míry máme, v životě tady nebyl takový blahobyt, ale oni si to představovali spojené s těmi sociálními jistotami reálného socialismu, to jest, že všechny služby a péče bude zadarmo a budou za ně rozhodovat,“ shrnul situaci pedagog.
Obyčejní lidé zkrátka a dobře věděli, že když budou hodní, režim se o ně relativně postará.
Do budoucnosti však Honzák hledí s optimismem, protože věří, že mladí lidé si nenechají nakecat některé věci, kterým uvěřily starší ročníky. A třeba se budou chovat jinak, budou si víc pomáhat, protože altruismus máme dán geneticky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
