Od roku 2020 došlo v západní a střední Africe a v oblasti Sahelu k devíti vojenským převratům, které měly širokou podporu veřejnosti. Jako první odstartoval převrat v Mali, kde armáda podnikla puč pod vedením plukovníka Assimi Goita. O čtyři měsíce později došlo v Guineji k vojenskému převratu proti prezidentu Alfovi Condemu. V dubnu 2021 se čadská armáda chopila moci poté, co byl prezident Idriss Deby zabit na bojišti při návštěvě vojáků bojujících proti povstalcům na severu země. V říjnu téhož roku byla svržena súdánská přechodná civilně-vojenská vláda.

K tomuto vzorci hroutících se vlád se přidala i Burkina Faso, kde v roce 2022 došlo ke dvěma vojenským převratům. Poté 26. července 2023 prezidentská garda v Nigeru bohatém na uran svrhla demokraticky zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma a nyní došlo převratu v Gabonu, kde skupina gabonských vojenských důstojníků sesadila prezidenta Aliho Bonga, jehož rodina vládla zemi téměř šest desetiletí.

Neúspěšné pokusy o puč navíc proběhly v Gambii nebo Guinei-Bissau. Všechny tyto převraty navíc mají velkou lidovou podporu. Podle odborníků je za tím selhání demokratických procesů v afrických zemích, což vede k prohlubování nerovnosti, zkorumpované správě a horšícím se ekonomickým podmínkám. Tato kombinace hospodářských, politických a sociálních problémů činí region obzvláště zranitelným vůči převratům.