Jak se díváte na aktuální centrální politiku? Máte pocit, že to, co se děje v té „velké politice“, může nějak ovlivňovat zásadně náladu i v Libereckém kraji?
Objevují se názory, že bychom neměli v krajských volbách mluvit jenom o celostátních tématech. Za prvé to není pravda a za druhé, i kdyby to pravda byla, co je na tom divného? Vždyť celostátní témata se týkají nás všech, to přece nelze oddělit. Krajů se velmi intenzivně týká například sociální reforma, zvyšování DPH, financování regionálního školství či nečinnost vlády v oblasti zaměstnanosti. Kraje mají svoje kompetence, ale v mnohém jsou na rozhodnutích centrální vlády závislé. A tato vláda přitom vytváří ve vztahu ke krajům nesmyslné bariéry v komunikaci i ve spolupráci.
Myslíte si, že se budou lidi rozhodovat, komu v krajských volbách hodí hlas, na základě toho, jak velké mají velké strany skandály?
Lidé samozřejmě vnímají skandály. Vnímají je ale na obou stranách politického spektra a někteří si už říkají - celkem oprávněně - ta politika je v krizi. Není divu, že pak nás všechny politiky velkých stran házejí do jednoho pytle. A mají pocit, že je potřeba dát šanci nějakému novému politickému subjektu. Jenže nejen na příkladu Věcí veřejných se ukazuje, že to cesta k ozdravení politiky není. Například, když budu mluvit o konkrétním člověku, já jsem si před pěti lety myslela, že pan Korytář je morálně silný člověk. Ovšem když jsem poznala jeho druhou, třetí, čtvrtou kauzu, tak jsem pochopila, že kromě nesnášenlivosti a konfrontačního stylu za každou cenu nepřinesl do politiky nic pozitivního.
Jste vnitřně připravena být hejtmankou Libereckého kraje?
Říká se, že připraveným přeje štěstí. A v tomto případě je štěstí, že hejtman nemůže být člověk, který o všem rozhoduje naprosto sám. Je to někdo, kdo vede tým lidí. Hejtman přijímá zodpovědnost, to ano, ale aby všechno dobře fungovalo, musí mít schopnost dávat lidi dohromady, spolupracovat, vnímat názory, a na základě toho vygenerovat postoj, za kterým si budou všichni stát. Je velmi špatné, když jsou lidé rozhádaní a každý prosazuje něco jiného. A netýká se to jen zaměstnanců. Jestliže nedokážeme, aby s vedením kraje spolupracovali na nějaké bázi i opoziční zastupitelé, tak právě to vyvolává velmi negativní emoce, zbytečné hádky, a nedokážeme věci posunout správným směrem.
Nepochybujete někdy o tom, jestli ve funkci hejtmanky obstojíte?
Nejsem člověk, který nikdy nepochybuje. Jednou mi jeden novinář řekl, že mám hodně zbytnělé sebevědomí, ale já naopak cítím, že se potřebuji dál vzdělávat a nemám problém přiznat, když něco nevím. Jsem týmový hráč, moji kolegové jsou odborníci - každý v jiném oboru a vím, že dokážeme spolupracovat a o všem se radit. Je to dobrý pocit, vědět, že bych v tom nebyla sama.
Psali jsme:
Já vím, ale teď o Vás, o čem tedy pochybujete, co nevíte?
Já se hlavně zajímám se o sociální oblast, o školství, a o zdravotnictví, zde jsem dostatečně erudovaná. A určitě se komplexně a do detailů nevyznám třeba v dopravní infrastruktuře. Jenže nikdo není silný ve všech oborech. Právě proto jsem přesvědčena, že je důležité vnímat názory lidi kolem sebe, pracovat s nimi, a respektovat názory odborníků.
Počkejte, to jsou odborné otázky, ale mě by zajímalo, jestli máte nějakou pochybnost uvnitř sebe. Například, že si řeknete, tak jak já to teď budu dělat, budu muset udělat řadu nepopulárních rozhodnutí, já budu muset někoho vyrazit z práce, já se nebudu moct s některými lidmi kamarádit, já teď budu v přísném hledáčku jiných…
Ano, to jsou věci, o kterých samozřejmě přemýšlím. Politika od jisté úrovně nepřináší jen ztrátu soukromí, ale právě i nepopulární kroky. Musíte je udělat a víte, že zcela určitě přijdou. Napadá mně i to, jak budou zastupitelé brát to, že jsem žena. Je to proto, že v posledních měsících někdy vnímám, že opravdu stále nejsou úplně rovné šance pro ženy v politice. Někdy i od vzdělaných, chytrých mužů cítím jemný osten, že přeci jenom ta „ženská“ nikdy nebude tak silná jako chlap. Ale to mě zas na druhou stranu motivuje k tomu, jak dokázat, že na to mám. Takže takový osten sice zabolí, ale pak mě to zase nakopne, říkám si, jo, já vám ukážu, že na to mám.
Podle mně je jedno, jestli hejtman žena nebo hejtman muž.
Možná jste výjimka - a já doufám, že ne zas příliš velká.
Dobře, to jsou kolegové – politici, a co voliči?
Tam je situace příznivější. Ukázalo se to třeba v komunálních volbách v Liberci. Má kolegyně Martina Rosenbergová dostala hodně preferenčních hlasů. Ve funkci primátorky je takřka druhý rok a má kladné ohlasy právě od voličů. To je jedna z věcí, která mi velmi pomáhá.
A není to tím, že vy ženy máte vždycky tu možnost uchýlit se k tomu, co právě říkáte? To víte, já jsem žena, tak vy mě kritizujete víc. A druhá je, že pláčete, když je problém?
Tak já nejsem tedy typ, alespoň se mi to ještě nestalo, že bych někde poplakávala. Neskrývám se za to, že jsem „slabá“ žena, ale prostě vnímám fakt, že v naší společnosti nemá žena stejné postavení jako muž. Nejsem feministka, ale i když se v této oblasti mnohé změnilo k lepšímu, myslím, že máme mnohé co zlepšovat.
Je pár dnů před volbami, máte pocit, že „stoupá“ voda?
V negativním nebo v pozitivním slova smyslu?
V jakémkoliv.
Ano, cítím, že stoupají negativní emoce. Kampaň se v posledních třech dnech mírně vyhrotila, ale přesto si myslím, že stále je to v mezích jakéhosi normálu.
Počkejte, jak se to projevuje, že stoupají negativní emoce?
Zúčastnila jsem se jedné z posledních debat lídrů a tam jsem cítila od některých z nich jakousi nenávist. Nejenom vůči mé osobě, ale vůči celému čtyřletému období působení sociální demokracie v krajské vládě. Cítila jsem snahu znehodnotit jakoukoliv dobrou věc, která se povedla. Jsem člověk, který dokáže přiznat chyby, a samozřejmě vím, že ne všechno se podařilo. Jenže si nemyslím, že je správné od politických soupeřů to všechno shodit, poukazovat jenom na to, co se nepodařilo, a naopak nepřiznat ani minimum z toho, co se podařilo. Přitom například v oblasti sociální a v oblasti hospicové péče se nám dařilo velmi. Namísto argumentace jenom zesměšňování? Je to naprosto nefér, a přiznám se, že se mne to lidsky dotklo.
No a předpokládala jste na začátku, že ta předvolební kampaň bude tvrdší, nebo že bude mírnější?
Předpokládala jsem, že bude tvrdá, takže nejsem překvapená.
Předpokládala jste, že bude tvrdá?
Ano, určitě. Musím také říci, že poslední týden dostávám desítky mailů. Pozitivních ale i negativních Některé věci zamrzí, ale není to nic, co bych byla nečekala.
A co Vám píšou negativního?
Hlavně jsou to výčitky, urážky. Buďto jsem na plakátech moc hezká, nebo ba naopak moc ošklivá, zabývám se alimenty moc nebo málo. Ale jsou tam i názory, které nejsou jen o urážení a nenávisti, a ty beru v potaz. Jsou to otázky o odměnách v dozorčích radách, o naší politice, co se nepodařilo a co podle pisatelů mailů dělá sociální demokracie špatně.
Pojďme k další věci. Vůbec jste se nezmínila o věcech, kterých se obáváte nebo které budete muset řešit. Budete muset jednat s různými lidmi. Třeba s některými, kteří Vám nejsou úplně sympatičtí. Jste na to připravená? Jste splachovací?
Jak jsem řekla, o některých věcech pochybuji, ale o tom, že umím jednat s lidmi včetně těch nesympatických, určitě pochyby nemám. Tuto schopnost v sobě mám, v životě jsem se v různých pracovních profesích setkala s různými lidmi a tak se toho opravdu nebojím.
Jen někdy musím počkat, aby hlava vychladla. Například před pár dny jsem byla opravdu hodně naštvaná na politického soupeře, který v diskusi záměrně lhal - to jsem si řekla, že mu snad už nikdy ruku nepodám. Jenže žádná kaše se nejí tak horká a já vím, že druhý den už mě to pomalu přechází, a že když ho potkám pozítří, vezmu ho na milost a budu s ním zase mluvit normálně. Jen tu lež samozřejmě nezapomenu…
S ohledem na předvolební preference komunistické strany u Vás v kraji, do jaké míry uvažujete o tom, že sednete s komunisty k jednacímu stolu, a co víc, třeba s nimi budete i vládnout?
Přemýšlím o tom. Ty úvahy jsou snadnější v tom, že jednak komunisty vede záchranář -doktor Mackovík, což je člověk, kterého si vážím, a za druhé v našich regionálních programech není zásadní rozpor. Krajská politika není v jistém slova smyslu jako celostátní, není tam taková ostrá hranice mezi odstíny pravicové a levicové politiky, je to o tom, co bychom chtěli a musíme v kraji v následujících čtyřech letech udělat. To znamená, že musíme dokázat hovořit o konkrétních věcech a projektech. A bez ideologických předpojatostí je dokázat realizovat. Pokud voliči ve prospěch komunistů rozhodnou a vystaví nám tím rámec rozhodování, je naší povinností vytvořit koalici bez negativních emocí a vracení se do minulosti. A to platí směrem ke všem politickým subjektům – nejen ke komunistům.
Já Vám rozumím, s tím se nedá, než souhlasit. Jste tedy připravená vládnout s komunisty, ale nemáte obavu sama za sebe a teď je jedno, jestli jako krajská politička nebo jako obyčejný občan, že toto bude právě ten krok, kdy komunisty vy politici jednou provždy vezmete do hry?
Jsem přesvědčena o tom, že ten, kdo vrátil komunistickou stranu do hry, jsou současné pravicové vlády, které prosazují své ideové poučky, aniž by koukaly napravo nalevo, bez ohledu na to, jak se žije lidem. Po čtyřech, respektive šesti letech pravicové vlády mají komunisté postupného odumírání rostoucí podporu části voličů a jsou lidé, kteří je vynímají jako východisko z neutěšené krize. A takové množství lidé je třeba brát vážně.
Jestliže je tedy vezmeme do hry my, tak pouze proto, že si to přáli lidé, kteří jim dali hlas v krajských volbách. Když občané v demokratických volbách rozhodnou, volební výsledek samozřejmě nutné respektovat.
Úspěch ve volbách by vás mohl posunout dál. Lákala by Vás třeba funkce ve stínové vládě?
To je dost předčasné. Určitě to není tak, že bych si řekla, do roka bych chtěla být stínovou ministryní. Nicméně nevylučuji, že bych v nějakém rozmezí pěti, deseti let k tomu nechtěla dojít. Samozřejmě to ale bude korektní souboj. V sociální demokracii je řada zdatných lidí, kteří se sociální politice věnují, a teprve se ukáže, kdo z nás bude nejlepší.
A máte, prosím ve své výbavě to, čemu se ve slušných rodinách říká buďto kačení žaludek nebo hroší kůže?
To úplně nemám.
Nemáte.
Myslím, že to většina žen nemá. Právě proto jich možná v politice tolik není.
Co nejčastěji v kontaktní kampani říkáte lidem na ulici, co je vaše hlavní sdělení? Přijďte mě zvolit nebo…?
To ne, to neříkám. Samozřejmě v projevu na mítinku poděkuji za každý hlas pro sociální demokracii. Ale potom jdu mezi lidi a opravdu se nejvíce bavíme o tom, co je trápí, že není práce a co pro to uděláme. Ptají se, jestli se opravdu budou rušit nemocnice, že by to byl pro ně problém jezdit k lékaři 100 kilometrů, zda postavíme nový domov důchodců, jestli lidi opravdu budou mít kam jít, když to budou potřebovat…
Vy jste odbornice na seniory, protože to je Váš obor. Máte pocit, že stát pro seniory dělá toho dost, nebo dost málo?
No, jsem zklamaná.
Jste zklamaná?
Vývojem posledních měsíců. Poslouchala jsem poslance, kteří se dohadovali o tom, že co to vlastně je 300 korun, když se ta valorizace penzí nezmění. Cítila jsem tu strašnou odtrženost od reálného života, protože pro důchodkyni je 300 korun hodně peněz.
Hodně.
Zmrazení valorizace je zlá zpráva pro většinu seniorů. A to není všechno. Například senior pas. Když senior neumí pracovat s bankovní kartou, nedokáže si vybírat peníze z bankomatu a těžce se to bude učit, je z toho hodně vystresovaný, a někteří se k bankomatu ani nedostanou, protože je to pro ně daleko - to prostě není krok, který by seniorům pomohl.
A další problém je, že sociální agenda musela přejít pod úřady práce.
Je zde reálné riziko zanedbání sociální oblasti. Jsem toho názoru, že úřady práce nebudou moci kvalitně vykonávat politiku zaměstnanosti a zároveň vyřizovat sociální oblast. Je to velmi nejistý podnik. Když se s úřednicemi bavím, tak se dozvídám, že tam vzali jen polovinu z nich. Dříve měly na starosti tak 200 klientů, dneska jich mají na starosti i 800, tak jak ta práce musí vypadat? Já jsem se nesetkala s tím, že by to pracovnice z úřadu práce hodnotily alespoň trochu pozitivně. Klientům se dneska na úřadech práce vůbec nepomáhá, to je prostě jenom výplatní místo a všechno se to přehazuje na personální agentury. To je právě jedna z věcí, kterou lidé na mítincích velmi kritizují, že personální agentury si vezmou lidi, kteří jsou lépe zaměstnatelní, pak jim část z platu ještě vezmou, a ti, kteří jsou dejme tomu se základním vzděláním nebo opravdu dlouhodobě nezaměstnaní, o ty se dnes nezajímá vůbec nikdo.
Jasně. Na samý závěr, máte radost, že máme v Praze letiště Václava Havla, je vám teď líp nějak?
Tak líp mi není, ale samozřejmě že to hodnotím kladně, pro mě Václav Havel byl obrovská osobnost, jsem ráda, že se tak stalo. Určitě.
Není to drahý špás?
Určitě ne. Tak velkých osobností nemáme tolik, abychom na ně zapomínali. Tomu já říkám úcta a respekt a za ně bychom se stydět neměli.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
