Recept krajana z Kanady, jak se bránit islámu. Církvím se ale asi moc líbit nebude

Anketa

Vadí vám, že v Česku vystupují Alexandrovci?

94%

hlasovalo: 12729 lidí

"Čeští politici se v boji proti přistěhovalcům odvolávají na naše židovsko-křesťanské kořeny a jejich možné ohrožení jiným náboženstvím. Ve svatém nadšení nemluví o tom, kolik násilí vyrostlo z těchto kořenů v minulosti. Jsou-li ale ty kořeny skutečně živé, pak je pravděpodobné, že z nich zlo vypučí do nových hrůz. Zase ve jménu nějakého boha," začíná ve své stati "Jak se vypořádat s islámem", kterou napsal pro ParlamentníListy.cz krajan z Kanady a přírodovědec Jiří Jírovec a pokračuje o novelizaci desatera, privatizaci Boha a nejvyššší tuzemské mravní autoritě.

Kněží riskli, že se Bůh nenasere

"Performer Milan Kohout nedávno otevřel téma přechodu kořenů do lidských genů. Nabízí se otázka, jak dlouhá doba je potřebná k tomu, aby víra anebo její opak, tedy atheismus, přešly člověku do žil. Mohou geny způsobit, že se třeba desatero tak zabydlí, že člověk přestane smilnit, zabíjet, toužit po otrokyních, ženách a majetcích druhých," pokládá si řečnickou otázku.

Desatero, tedy zákon boží, bylo, jak píše dál Jírovec, v roce 787 novelizováno. Patrně díky tlaku tehdejší lobby strádajících umělců bylo zcela vypuštěno původně druhé přikázání: "Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy."

"Kněží tehdy zjevně riskli, že se na ně bůh kvůli svému zpodobňování nenasere a nebude trestat 'vinu otců' na synech i na třetí a na čtvrté generaci a samozřejmě ani na nich samotných. Připlácli bohu 'lidskou tvář' a odnětím možnosti trestat ho zbavili odpovědnosti za činy jeho zástupců na zemi. Tedy za všechny loupeže, znásilnění a zabíjení ve svatých a jiných válkách. Kristus byl vypodobněn jako svalnatý chlapík, po němž hodila okem kdejaká Magdaléna. To pak vedlo k pomluvám o jeho sexuálním životě a případném otcovství. Církev si zprivatizovala boha, leč prostý lid musel dál věřit, že 'co bůh řídí, dobře řídí' a že nedostatek víry a poslušnosti vede do pekel. Úsloví 'aby tě pánbůh nepotrestal' lze považovat za součást strachu, jehož prostřednictvím moc ovládá plebs. Navíc existuje věčný kazisvět tedy ďábel. A jeho oficiální vymítači," pokračuje Jírovec a přikládá srovnání božího desatera a jeho prý zmršené podoby z roku 787. To je zde: http://www.desetprikazani.cz/zneni-desatera-bozich-prikazani-a-jeho-lidska-varianta/

Kléru manipulace s desaterem prošla

"Trestat třetí nebo čtvrtou generaci synů je nesmysl, protože za rodiče nikdo nemůže. Nebo snad to je přiznání, že se zločinnost dědí z otce na syna? Že by zase hříšné geny? Trestání několika generací lze považovat za fintu, podobně jako trik s dědičným hříchem, jehož odstranění křtem automaticky přičleňovalo děti k církvi. Tedy něco na způsob třídního původu," polemizuje.

Kléru tehdy manipulace s desaterem, jak vysvětluje Jírovec, prošla. Bůh se viditelně nebránil tomu, že mu bylo odňato původní, desaterem explicitně vyjádřené, právo trestat, a smířil se i s dalšími změnami, například s tím, že původně třetí přikázání bylo svévolně změněno na druhé a rovněž pozměněno. Původní text totiž zněl: "Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo." Přešel i to, že původní desáté přikázání bylo rozděleno na dvě, aby nevzniklo "devatero".

"Bůh zjevně rezignoval a přestal brát svoje dílo vážně. Možná měl srandu z toho, jak si na něj kněžíci troufají. Horší je, že se bůh přestal starat o zločiny, které byly jeho jménem páchány. Dokonce neztrestal ani zneužití svého jména ve sloganech typu "Gott Mit Uns" na přezkách opasků německých vojáků anebo "In God We Trust" na amerických penězích," dodává s tím, že pokud jde o kořeny, i samotný Hitlerův režim měl svoje křesťanské. Tedy bez oné židovské složky. Ta měla být doslova vygumována. Více se dočtete zde: http://www.nobeliefs.com/Hitler1.htm

Totalitnější katolická církev

Jednotlivá náboženství na sebe nevraží podle Jírovce jen zdánlivě. Jejich společným nepřítelem je pouze atheismus. Zvláštní stav je v Česku, kde se v rámci vítězství nad totalitou dere k moci ještě totalitnější katolická církev. Počet českých atheistů je těžké odhadnout, protože vedle asi osmdesáti procent těch, kteří nejsou spojeni s žádnou církví, existují věřící tak "pro jistotu". Neboli, jak praví ve svém deníku Jára Cimrman: "Jsem zapřísáhlým atheistou, až se bojím, že mě pánbůh potrestá."

"Vznikla móda křižování se a vztyčování ukazováků k nebi, aby po nich milost stvořitele sjela jako po hromosvodu. Nebo, když se zadaří, stoupal opačným směrem dík za prokázanou pomoc v boji s těmi bastardy na druhé straně. Je to stejně stupidní, jako žehnání tunelům, lékařským přístrojům a zbraním. Největším nebezpečím pro moc, která se opírá o církve, je, bohužel hypotetická, možnost, že si lidé uvědomí, jak by mohlo být na světě krásně bez těch šílených náboženských hodnot, ať již jakékoli provenience. Ostatně naše nejvyšší mravní autorita svým vlastním životem dokázala, že to jde. Hlavně, když jsou peníze na cigára a alkohol a kamarád herec, s nímž se dá chodit za děvkama. Na nějakém desateru pak nezáleží," rozebírá dál.

Poslední dobou se mluví o střetu civilizací. "Islám prý jednou zničí naši civilizaci, jak ji dnes známe. Dalo by se namítnout, že se předcházející společenské systémy zhroutily vahou přeceňování vlastních sil a vnitřními boji o moc. Je-li hrozbou islám, tedy mocenský prostředek stejných povídkářů, jaké zná naše křesťanská historie, pak zbývá jediná možnost, totiž potlačit vliv jakéhokoli náboženství v naší společnosti," radí přírodovědec z Kanady Jiří Jírovec a namítá: "Musí dojít k absolutní odluce všech církví od státu. To znamená znemožnit manipulaci lidí prostřednictvím pohádek, byť byly vymyšleny před drahnou dobou. Současně je třeba definovat příslušnými zákony svobodu náboženského vyznání jako právo jednotlivce, ale ne jako právo instituce."

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.