Babišova vláda zahájila práci odborné komise „pro spravedlivé důchody“ na dané téma. Revoluce má prý stát na dvou bodech – kdo vychová víc dětí, bude oceněn; a každý si musí spořit i na vlastní pěst. Inspiraci premiér prý načerpal u svého předchůdce a nynějšího guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka, od něhož dostal návrh důchodové reformy z roku 2004.
Premiéra prý velmi zaujalo, jak je tato reforma spočítaná. „Údajně vychází, že systém by byl udržitelný. Stojí to na tom, že lidi se nemohou spoléhat jenom na stát. Příjem ve stáří by měl plynout ze společného vkladu zaměstnavatele, zaměstnance a státu. Každý by měl spořit a zavést si individuální účet,“ řekl Babiš pro LN.
Druhý pilíř pak stojí na odvodech bezdětných a těch, jejichž děti už odrostly. V něm se bude odrážet výše výdělků – neboli dnešní princip zásluhovosti. Aktuální pojistná sazba by se krátila těm, kdo zrovna vychovávají potomka, u aspoň tří dětí až na nulu nebo blízko k ní. Výplata penze z tohoto pilíře by plně reflektovala, kolik si do něj člověk odkládal. Účast ve třetím pilíři by byla na vůli každého.
Pokud by se tato reforma skutečně prosadila, padl by podle tisku dosud výrazně paternalistický přístup státu. Princip rovného důchodu, jak jej v roce 2004 sestavil Rusnok, tedy spočívá v tom, že stát zajistí všem určitý standard peněz ve stáří, ale skutečná zodpovědnost za to, jak dobře se budou mít, záleží na jednotlivcích.
Výsledkem by byly nižší nároky na státní rozpočet. Bylo zároveň zajištěno, že lidé s minimálními příjmy budou mít alespoň nezbytné minimum. Kdo se chce zajistit nad rámec rovného důchodu, má v zásadě dvě základní možnosti – buďto si naspoří, uloží peníze do nemovitostí, fondů a akcií, nebo se spolehne na rozvětvené potomstvo, které mu v zimní fázi života oplatí péči.
Pokud něco takového Andrej Babiš hodlá zavést do praxe, půjde podle Kamberského o zcela zásadní penzijní revoluci. „Reformátoři jako Petr Nečas či Miroslav Kalousek by vedle něj byli úplní čučkaři,“ říká a dodává, že plán fakticky znamená rozpojení odvodů i výplat penzí pro rodiče a pro bezdětné.
Do státního pilíře by povinně platili všichni, ale důchod by dostávali jen ti, kdo mají děti. „Úvaha je jasná: odvody na důchody slouží pro výplaty penzí našim rodičům; nárok na tuto penzi má jen ten, kdo vychová dalšího plátce,“ dodává.
„Naopak v pilíři druhém bychom museli povinně spořit všichni. Což je přesně to, proti čemuž před několika lety opozice zuřivě protestovala a nakonec předchozí vláda zrušila i pouhé dobrovolné spoření v tomto druhém, fondovém pilíři,“ připomíná komentátor.
Vize tak podle Kamberského má jasnou ekonomickou i demografickou logiku. „Bezdětní mají prostředky si naspořit na stáří sami, naopak rodiče své zdroje investují nikoli do sebe, ale do produkce budoucích plátců. Takže singles se postarají o své stáří sami (zejména v druhém pilíři, ale případně i ve třetím), naopak rodiče si naspoří sice méně, ale zase budou mít jistotu z pilíře prvního,“ doplnil.
Závěrem Kamberský podotýká, že je to čistý, spravedlivý systém, ale kardinální otázka zní, zda volič, který v zásadě nesnáší jakékoli změny, zda je na takovou revoluci připraven.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
