Krize kolem eura měla zničující dopad na periferní země eurozóny, tedy na Řecko, Portugalsko, Irsko, Španělsko, Itálii a Kypr, a vedla k růstu rozdílů mezi severem a jihem.

Takzvané záchranné plány vynucované Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem způsobily, že masivní úsporné politiky snížily domácí poptávku. Prudce vzrostla dlouhodobá nezaměstnanost, proběhly brutální škrty v sociálních programech a veřejných investicích, a výsledkem je rapidně klesající životní úroveň a rozsáhlá migrace.

HDP řady zemí EU se nedostal na předkrizovou úroveň

HDP ve Španělsku, Portugalsku, Irsku a Itálii je v průměru 7 % pod úrovní před krizí. HDP Řecka je nižší téměř o čtvrtinu. V této zemi je oficiální podíl nezaměstnaných přes 26 %, zatímco ve Španělsku téměř 25 %. V Portugalsku dosahuje 14 %, v Itálii 12,3 % a v Irsku přesahuje 11 %.