Podle některých údajů, které zpracovávají neziskové organizace, je v Česku týráno ročně kolem 60 tisíc seniorů – převážně svými rodinami. V čem hledat podle obou oslovených mužů příčiny toho, že se mezigenerační vztahy takto zhoršily a týraných seniorů ročně navíc přibývá?
Psali jsme:
„Dovolil bych si uvedené problémy poněkud oddělit. I když, pravda, vše souvisí se vším. Nicméně přece je jenom jistý rozdíl mezi prostým zhoršením mezigeneračních vztahů a vysloveným týráním. Přestože obojí je velký problém. V tom prvním případě můžeme dlouze diskutovat nad řadou objektivních příčin. Většinou ale skončíme nakonec typicky česky u toho, že je prostě blbá doba. Ve vší úctě, ona je. Společnost se vskutku změnila. Život se výrazně zrychlil, tak jakoby zesložitěl. Získali jsme zpět svobodu. Ale tím jsme se rovněž náhle jakoby rozběhli z jisté ohrady, do které jsme vlastně v nedávné minulosti byli soudruhy po dlouhá léta kolektivně natlačeni. Podobně jako nějaká původně volná zvířata do ZOO. Byli jsme vlastně rozděleni jenom na dvě základní skupiny: ‚my a oni‘, a to dosti dravé. Jenže ne každé zvíře po dlouhém zajetí je v ní schopno bez další pomoci přežít,“ začal svůj komentář poslanec Jiří Koskuba.
A připomněl fakt, že včas vypuštěná či již přímo na svobodě narozená mláďata jsou na tom přece jenom lépe.
Koskuba: V chaosu se ztrácí tradiční hodnoty. Snad to lidem dojde
„Jsou už oproti nám starším, až starým prostě jiná, novým prostředím formovaná. Bohužel, právě senioři tyhle změny pochopitelně snáší nejhůře. A to zcela pomíjím neustále se rozevírající ekonomické nůžky. Sám si mnohdy kladu otázku, zda bych se svými nároky a zvyky s jejich skromným příjmem přežil. Přitom většina z nich po celý život poctivě pracovala. O to je to smutnější. Dnes se pořád někam jenom ženeme. Za splněním povinností, kariérou, úspěchem, prachy. Mnohé kolem sebe nevidíme a ani nevnímáme. Někdy pro nedostatek času, někdy proto, že raději vidět nechceme. Zvláště to, co by nás zdržovalo, neřku-li obtěžovalo. Zda je to jenom pohodlné nebo přímo zbabělé, nechť si každý posoudí sám. Vše totiž není jenom o penězích. V tom chaosu se nám jaksi ztrácí skutečné tradiční hodnoty. Nemá snad ani cenu je vyjmenovávat. Kdo je k tomu ještě vnímavý, doplní si sám. Je to chyba a doufám, že to lidem zase dojde,“ konstatoval sociálnědemokratický poslanec.
Fotogalerie: - Ostatky padlých vojáků v Praze
Jak dodal, v historii se to přitom neděje poprvé, ani naposled. „Jenže lidstvo si vždy potřebuje nejprve trošku rozbít hubu, než se vrátí do těch správných tradičních kolejí. A k těm bezesporu patří i úcta k stáří, ke svým rodičům. Ostatně stáří je jedna z mála dosud tutových spravedlností našeho života. Stárneme všichni. Přitom z nemocnice vím, že vůbec nejvíce staří lidé potřebují, aby s nimi někdo poseděl, promluvil. Ani tak nemoc a stáří, ale samota, opuštěnost a pocit zbytečnosti je trápí. Na tohle totiž žádný farmaceutický gigant nic nevyrobí. Mělo by nám dojít, že jak se my chováme ke svým rodičům a starým lidem, budou se jednou chovat naše děti k nám. Abychom se pak nedivili,“ uvedl dále v komentáři pro ParlamentníListy.cz Koskuba.
- DALŠÍ KOMENTÁŘE TÝDNŮ ČTĚTE ZDE
Uzavřel pak téma s tím, že skutečné týrání seniorů je pro něj něco tak odporného, že o tom nehodlá vůbec diskutovat. „Podobně jako jakékoliv jiné násilí či šikanování. Natož na zjevně slabším, bezbranném. Je to naprosto stejně hnusně zbabělé jako neochota až neschopnost společnosti právě tohle velice tvrdě potrestat. Přitom téže společnosti, která volá mimo jiné po eutanázii. Ale to už je zcela jiné téma,“ uzavřel Jiří Koskuba.
Proto jsem proti eutanázii, přiznal Kubera
I senátor ODS Jaroslav Kubera v těchto souvislostech přiznal, že je rád, že je u nás stále neúspěšná jakákoli debata o eutanázii.
„Umím si totiž představit, jaký osud by mnohé seniory, zvláště ty majetnější, čekal od lačných příbuzných a potomků," řekl ParlamentnímListům.cz Kubera. Podle něj je problém, že doba mezigenerační pouta nesmazatelně přetrhává. Navíc - každý režim si své lidi vyrůstající v něm k sobě přitahuje. Pokud je v některém prosazováno, aby dítě v době, kdy se utváří nejpevnější vztah k matce - tedy ve věku do tří let - bylo dáno do jeslí a kolektivní výchovy, dá se čekat, že se to později na těch vztazích projeví. A svá specifika má zcela jistě i tato doba," konstatoval Kubera.
Mrtví čeští vojáci a reakce, které se na jejich smrt objevily
Druhé téma se může zdát již vyčerpané, poněvadž se o něm v posledních dnech hovořilo z mnoha stran i úhlů. Přesto – vedle veřejné diskuze o tom, zda má tenistka Petra Kvitová platit v Česku daně, či nikoli – bylo tématem hovorů Čechů v tomto týdnu číslo jedna. Jde o smrt čtyř českých vojáků v Afghánistánu. Je podle obou mužů - politiků něco, co ve společnosti nezaznělo?
Psali jsme:
„Jsou to vojáci a je to jejich práce. Bohužel, i její riziko. Taková je prostě válka. Jenom ve velmi naivních a špatných akčních filmech jsou ztráty toliko na straně těch špatných. Mou opravdu upřímnou soustrast jejich kamarádům, rodinám. Víc s tím neudělám, bohužel. Mrzí mne však, až přímo uráží, že jsem zaslechl slova o deklasování jejich práce, a tím i oběti. Svědčí to o momentálním hodnotovém rozkladu naší společnosti, a tím přímo navazuje na předchozí otázku. Jasně, v názoru na oprávněnost, či neoprávněnost té či oné mise se můžeme lišit. Ale zatím každý stát armádu potřebuje. A její vojáci musí plnit rozkazy, o kterých rozhodují jiní a jinde. V kravatách či s motýlkem,“ poznamenal Koskuba.
Přitom dodal, že pokud ví, ač nikdy nedostal příležitost se tam podívat, české jednotky si tam z čistě vojenského hlediska počínají dobře. „Každý, kdo dobře plní úkoly, si zaslouží úctu. Mimo jiné pak ten, kdo tak činí pod naší vlajkou, s naším státním znakem na uniformě. A to nejsou jenom vojáci. Ale i policisté, hasiči aj. Na všechny profese, které umí, a v případě potřeby musí, nasadit i vlastní život pro ten náš, bychom měli být hrdí. Vždyť je to tak prosté. Nedej bůh, abychom si to museli uvědomit až na vlastní kůži,“ uzavřel komentář tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz poslanec Jiří Koskuba.
Kubera: Je to smutné, ale vyvolalo to v Čechách opět neadekvátní debatu a reakce
Podle senátora Kubery je třeba uvést, že to, co se přihodilo v Afghánistánu je věc neobyčejně smutná - především pro blízké těch vojáků. A to by měl každý respektovat.
„Ovšem na druhou stranu bychom si možná měli uvědomit i to, že kolik lidí za tu dobu, kdy tu vedeme debatu nad čtyřmi vojáky, zemřelo na našich silnicích? Těch, kteří nešli do války, ale jen jeli někam za svými cíly a povinnostmi. Ostatně zajímavé je pozorovat to, jak národ reaguje v různých, byť v tom, že jde o smrt, podobných situacích. Například - když někde havaruje autobus a jsou v něm zranění a jeden mrtvý, je to tématem hovorů a článků na řadu dnů. Ovšem nikdo se nezamýšlí nad tím, že třeba v ten samý den zemřelo jednotlivě, v různých místech naší země, někdy třeba i 10 lidí - neštěstí je to přitom stejné," uvedl zajímavý pohled senátor.
Jaroslav Kubera
Jak dodal, u vojáků je nutné mít na mysli, že se dali na rizikové povolání a při takovém někdy občas, právě proto, že je rizikové, k nehodě dochází. I proto Kuberovi vadí extrémní tábory reakcí mnohých na celou událost. „Jak ti, co z těch vojáků dělají obyčejné námezdní síly, tak i těch,co na ně hledí jako na hrdiny, kteří zachránili bezmála celý Afghánistán. Tak to bohužel není a je chybou, že se v těchto dvou extrémních názorech společnost pohybuje. Možná je to dáno i tím, jak snadné je dnes vést debaty pěkně z domova, s krytými zády a bez toho, aby museli ti diskutující své názory představit někomu též tváří v tvář. Jsem přesvědčen, že by pak byly značně odlišné - byly-li by vůbec," shrnul komentář pro ParlamentníListy.cz Jaroslav Kubera.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
