Někdo v akci mladých performerů, jak Wollner označuje lidi z uskupení Ztohoven, prý vidí recesi, občanský protest, skvělé umělecké gesto, někdo zase zneuctění státního symbolu, prezidentského úřadu, ale i památky českých králů.
Úcta k prezidentskému úřadu je u nás silně zakořeněná. Bez ohledu na to, kdo jej zastává
Podle Wollnera si parta mladých „vagabundů“ svým nepřehlédnutelným činem chtěla otestovat reakci veřejnosti.
Přiznává, že zaznamenal i extrémní názory. Například, že výtržníky měla ochranka na místě zastřelit. To by se prý v mnoha demokratických zemích zcela jistě stalo. „Prý by to tak nechal udělat i Masaryk,“ podotýká Wollner.
- Celý text je ZDE
Připomíná, že úcta k úřadu prezidenta je u nás silně zakořeněná, asi jako k jediné státní instituci, a to bez ohledu na osobu, která ji vykonává. Proto není nutné dlouho přemýšlet nad tím, proč se nedokážeme shodnout, zda je vyvěšení trenek na Hradě vtipné gesto, nebo fatální, frivolní „pošpinění nejsvětějších hodnot“.
Wollner v této souvislosti zmiňuje, že nejpozději od přímé prezidentské volby se neustále vyjevuje rozdělení naší země na „dvě půlky“, které spolu neumějí komunikovat. „Jednou jsou to západníci proti slavjanofilům, jindy třeba sluníčkáři proti hvězdičkářům, ‚pravdoláskaři‘ proti ‚lžinenávistníkům‘, ‚eurohujeři‘ proti ‚eurofobům‘ atd.,“ připomíná.
Rozdělení české společnosti? Jde o odvěký svár liberálů s konzervativci
Podle něj ale nejde o nic jiného než o klasický hodnotový spor, odvěký svár liberálů a konzervativců, kteří vidí svého „boha“ každý jinde: jedni v tradici, v obraně národní identity, vlastenectví, kultury atd., druzí ve svobodě, otevřenosti a loajální příslušnosti k demokratickému světu. „Jedni chtějí hájit tradici a posvátnost symbolů, ať už národních či státních, druzí si chtějí ponechat svobodu utahovat si ze všeho a všech, včetně toho, co je pro ty první posvátné,“ podotýká Wollner.
Závěrem uvádí, že by bylo dobře si tento rozkol uvědomit a přestat si vyhlašovat válku do úplné porážky druhé strany. Je třeba se s existencí této duality smířit, uvědomit si, že v jejím napětí může být pro obě strany něco inspirativního.
A pokud ne, stejně nám prý nic jiného nezbude, nechceme-li se neustále vracet zpátky do totality. „Byť jen tou vyhrocenou atmosférou s pachutí krve, která často připomíná nikoli demokratickou diskusi, nýbrž občanskou válku. Uvědomit by si to mělo nejen podhradí, ale samozřejmě i Hrad,“ dodal Marek Wollner.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
