„O čem může psát ekonomický publicista během války? Samozřejmě, že o ekonomice. Rusko je jednou z nejvíce militarizovaných zemí na světě. Podle Světové banky patří Rusku osmá příčka v žebříčku zobrazujícím země s nejvyšším podílem HDP věnovaným na vojenské výdaje. Desáté místo pak drží Rusko v žebříčku, který sleduje vojenské výdaje z hlediska nákladů na jednoho obyvatele," konstatuje Sonin.
„Podle publicisty Sergeje Žuravljova z internetového magazínu Expert na obranu ještě více utrácí USA, Spojené arabské emiráty, Katar, Ázerbájdžán, Alžírsko či Izrael a Jižní Súdán. Poslední dvě země ve výčtu jsou, stejně jako Rusko, rovněž ve válce. Jako ekonom mohu těžko říci, jestli by právě tyto země měly dávat tolik peněz na obranu, ale mohu to téma okomentovat obecně," míní ruský profesor.
„Předně je mýtus, že zvyšování výdajů na zbrojení posiluje národní hospodářství. Je sice pravda, že by tomu za přesně stanových podmínek mohlo být, ale neplatí to rozhodně pro současné Rusko. Stejně tak neexistují žádné důkazy o tom, že vojenské výdaje přispívají k růstu nevojenských technologií. Náklady na vojenské výdaje jsou zřejmé. Představují peníze, které mohly být použity na zlepšování životní úrovně občanů daného státu," je přesvědčen Sonin.
„Takže, za jakých okolností tedy mohou vojenské výdaje pomoci ekonomice? Obecně lze říci, že jedině v případě zemí s vysokou nezaměstnaností a nevyužitou výrobní kapacitou. To byl případ Spojených států v roce 1930 během celosvětové hospodářské krize. V tomto případě mělo zvýšení výdajů do zbrojení dvojitý efekt. Za prvé se promítlo do vytváření nových pracovních míst a to zároveň zvýšilo celkovou poptávku v ekonomice," dává Sonin konkrétní příklad.
„A proč jsou tedy někdy vojenské výdaje prospěšné? Aniž bychom se pouštěli do příliš velkých podrobností ohledně fungování americké demokracie, stačí říci, že pro vládu v USA není jednoduché získat peníze na to, co právě potřebuje. Druhá světová válka dala vládě dobrou záminku, aby tyto výdaje prudce zvýšila v momentu, kdy to bylo nejvíce zapotřebí," poukazuje ekonom.
„Znamená to snad, že by se Rusko toutu zkušeností mělo inspirovat? Ne, to jistě ne. Rusko má nyní velmi nízkou nezaměstnanost a její továrny mají výrobní kapacitu téměř naplněnou. Pomáhá tedy zvýšení vojenských výdajů alespoň rozvoji nových technologií? Teoreticky je skutečně možné, že technologie vyvíjené pro vojenské účely mohou později posloužit i pro každodenní účely v mírových dobách," upozorňuje Sonin s tím, že v praxi to tak ale podle jeho slov nefunguje.
„Sovětskému svazu se dařilo vyvíjet a vyrábět nové zbraně jen díky tomu, že udržoval životní úroveň svých obyvatel třikrát nižší, než byla u obyvatel Spojených států. Našla tedy vůbec nějaká původně vojenská technologie využití v každodenním životě? Ne. Platí toto pravidlo i pro Spojené státy? Nebyly snad počítače a Internet původně vyvíjeny z peněz Pentagonu? Tady příčina fakticky nabírá opačný směr. Každý výzkum vyžaduje obrovské investice a americká vláda je v tomto případě zdůvodnila nezbytností pro obranu státu. To je něco, nad čím se běžní občané málokdy pozastavují," uzavírá Sonin svůj komentář.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
