„Ukvapené pokusy amerického prezidenta Baracka Obamy, britského ministerského předsedy Davida Camerona a dalších evropských lídrů obvinit Rusko ze sestřelení letadla MH17 se daly očekávat a jsou z tohoto pohledu pochopitelné. Rozsudek byl vynesen nejenom před samotným případným soudem, ale i před shromážděním důkazů," píše Babič a dodává, že to vše bylo doprovázeno urážkami a označováním Rusů jako „ozbrojených násilníků" a „kriminálníků" ze strany amerických diplomatů přímo na půdě OSN.
„Veškeré pochybovačné hlasy, které jsme slyšeli např. od bývalého prezidentského kandidáta Rona Paula, novináře Roberta Parryho či Daniela McAdamse, byly v západních mainstreamových médiích, byly podrobeny zdrcující kritice, která místy připomínala spíš obyčejnou šikanu a veřejné pranýřování. Obama se dokonce nechal slyšet, že Rusko samo musí prokázat svoji nevinu a sejmout tak ze sebe břímě obvinění s dalším 'usvědčujícím' dodatkem, že Rusové organizovali, cvičili a ozbrojili bojovníky, kteří letadlo sestřelili, a není možné, aby tito povstalci sami zvládli ovládat tak složitý odpalovací systém," upozorňuje Babič.
V civilizovaném světě je přitom podle jeho úsudku (ne)prokázání viny nikoli na obviněném, ale na žalované straně. Je podle něj velmi podivné, že původním povoláním právníci Obama a Kerry tuto základní věc nechápou. Zmiňuje v této souvislosti Rona Paula, který oběma politikům nepřímo adresoval ve svém článku jasnou otázku, jež zněla: Neměli by pánové Obama a Kerry počkat se svým rozsudkem do té doby, než příslušné úřady uzavřou vyšetřování?
„Následně jsme si mohli v magazínu The National Journal přečíst vskutku úderný titulek 'Ron Paul se stal Putinovým nejlepším přítelem'. V dalším článku byl zase Paul označen za blázna v reakci na jeho parodování chvatného Obamova pokřikování po sestřelení civilního letadla MH17. 'To muselo být Rusko, za tím vším určitě stojí Putin!' V rámci veřejného pranýřování Rona Paula došla média k názoru, že Paul je obětí konspiračních teorií a chce z nově vzniklého přátelství vytřískat jakýsi politický kapitál," přidává další důkazy zaujatosti západních médií Babič.
Dále zmiňuje diskuzi na vlnách rozhlasové stanice Hlas Ruska za účasti Paula Graiga Robertse z amerického Institutu pro politickou ekonomii a Marcuse Papadopoulose, který působí jako editor britského magazínu Politics First. „Když je řeč o zahraniční politice, tak drží všechna britská média basu s oficiální linií britské vlády. Západ je sice pyšný na svobodu slova a tisku, ale informování o konfliktech v Libyi, Sýrii či Iráku jasně prokázalo, že britská média jsou ve Velké Británii součástí politického mechanismu," cituje Babič Papadopoulose.
Proč však musela americká i britská vláda odsoudit Rusko tak rychle? Odpověď je podle Babiče jednoduchá. Chtějí podle něho získat prostřednictvím občanské války vliv na Ukrajině. Stejně tak si odpověděl Ron Paul na tuto otázku i ve svém komentáři nazvaném pregnantně „Co chce americká vláda na Ukrajině?". Terčem zdrcující kritiky se stal za své „málo prozápadní postoje" podle Babiče i světoznámý badatel historie Ruska a profesor vyučující na mnoha amerických univerzitách Stephan F. Cohen.
„Ten si ve své glose povšiml 'ohlušujícího ticha' amerických autorit, když přijde řeč na bombardování civilního obyvatelstva ukrajinskou armádou. Přitom ti samí lidé byli tolik zděšeni střelbou do demonstrantů na Majdanu, která ovšem dodnes nebyla řádně vyšetřena. Za tuto kritickou poznámku byl profesor Cohen nazván jakousi mladou rusko-americkou 'intelektuálkou' Julií Joffovou Putinovým patolízalem," připomíná Babič.
„Paul Craig Roberts ve výše zmíněné rozhlasové diskuzi zmínil, že podobné útoky jej vůbec nepřekvapují. V posledních letech Clintonovy vlády se dle jeho informací celá řada médií dostala do vlastnictví velkých korporací. Majitelé těchto firem si nechtějí rozházet vztahy s americkou vládou, protože by mohli přijít o vysílací licence. V neposlední řadě sami novináři vědí, jak je dnes složité najít zaměstnání, tak prostě dělají to, co jim nadřízení nařídí. Tito nadřízení se zajímají jen o zisky z inzerce a nalezení pravdy jim nejde. I proto jsme svědky takové vlny veřejného pranýřování," přikládá Babič názor novináře Robertse.
„V pauze, která následovala po získání černých skříněk, bychom se měli ptát, kdo ponese zodpovědnost poté, co se vina připisovaná americkými a britskými médii Putinovi neprokáže?" pokládá si v závěru svého komentáře Babič klíčovou otázku a končí jej citací Marca Papadopolouse z diskuze na vlnách Hlasu Ruska.
„Tohle zdaleka není první případ, kdy jsme nuceni čelit mediální propagandě. Všichni ještě máme v živé paměti mediální příběhy o údajném půl milionu zavražděných kosovských Albánců či tisících ubohých Libyjců, kteří byli zavražděni v roce 2011 Kaddáfího silami. Skutečnosti z těchto líbivých mediálních příběhů se později nepotvrdily a nikdo za šíření těchto dezinformací nenesl zodpovědnost. Západní politická mašinerie poskytuje mediální propagandě naprostou beztrestnost," prohlásil mimo jiné Papadopoulos.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
