„Ukvapené pokusy amerického prezidenta Baracka Obamy, britského ministerského předsedy Davida Camerona a dalších evropských lídrů obvinit Rusko ze sestřelení letadla MH17 se daly očekávat a jsou z tohoto pohledu pochopitelné. Rozsudek byl vynesen nejenom před samotným případným soudem, ale i před shromážděním důkazů," píše Babič a dodává, že to vše bylo doprovázeno urážkami a označováním Rusů jako „ozbrojených násilníků" a „kriminálníků" ze strany amerických diplomatů přímo na půdě OSN.

„Veškeré pochybovačné hlasy, které jsme slyšeli např. od bývalého prezidentského kandidáta Rona Paula, novináře Roberta Parryho či Daniela McAdamse, byly v západních mainstreamových médiích, byly podrobeny zdrcující kritice, která místy připomínala spíš obyčejnou šikanu a veřejné pranýřování. Obama se dokonce nechal slyšet, že Rusko samo musí prokázat svoji nevinu a sejmout tak ze sebe břímě obvinění s dalším 'usvědčujícím' dodatkem, že Rusové organizovali, cvičili a ozbrojili bojovníky, kteří letadlo sestřelili, a není možné, aby tito povstalci sami zvládli ovládat tak složitý odpalovací systém," upozorňuje Babič.

V civilizovaném světě je přitom podle jeho úsudku (ne)prokázání viny nikoli na obviněném, ale na žalované straně. Je podle něj velmi podivné, že původním povoláním právníci Obama a Kerry tuto základní věc nechápou. Zmiňuje v této souvislosti Rona Paula, který oběma politikům nepřímo adresoval ve svém článku jasnou otázku, jež zněla: Neměli by pánové Obama a Kerry počkat se svým rozsudkem do té doby, než příslušné úřady uzavřou vyšetřování?