Ruský pohled na kauzu Koněv: I u nás víme, že s památníky to může být složité. Ale plánovat kvůli tomu vraždu tří starostů?

30.05.2020 19:51

Agent s ricinem. Podle českých médií to je čtyřiatřicetiletý ředitel Ruského střediska vědy a kultury Andrej Viktorovič Končakov. Důkazy ale neexistují a kauza vyvolává více otázek, než kolik je v ní odpovědí. Pro ParlamentníListy.cz se nad logikou celého příběhu zamyslel ruský novinář Roman Kotov, který žije v Tverské oblasti a je redaktorem internetových stránek literárně-historického klubu Rusič.

Ruský pohled na kauzu Koněv: I u nás víme, že s památníky to může být složité. Ale plánovat kvůli tomu vraždu tří starostů?
Foto: Archiv RK
Popisek: Památník Felixe Dzeržinského, zakladatele Čeky, která byla předchůdkyní KGB, v Rjazani

Anketa

Souhlasíte s tím, že europoslanec Kolaja chce volbu radních ČT řešit na úrovni EU?

1%
99%
hlasovalo: 18035 lidí

Hlučná historie s ruským diplomatem, jenž je podezřelý, že dovezl do Česka látku k možnému atentátu na řadu komunálních českých politiků, znovu obrátila zájem společnosti k tématům špionománie, tajných služeb a atentátů. Tak se zkusme zamyslet nad pražským případem.

Atentáty ruské a jiné

V této souvislosti vzniká otázka, zda se v historii ruských tajných služeb už odehrály alespoň podobné události.

Mnozí si jistě vzpomenou na proslulý atentát na Stalinova protivníka Lva Davidoviče Trockého alias Bronštejna, jenž se skrýval v Mexiku. Byl v roce 1940 těžce zraněn španělským komunistou a agentem NKVD Ramónem Mercaderem po úderu horolezeckým cepínem do hlavy, a následně zemřel.

Neméně známou je i vražda Stepana Bandery roku 1959 v Mnichově. Kyanidovým útočníkem byl v tomto případě agent KGB Bohdan Stašinskyj.

Avšak podobné praktiky mají ve svém repertoáru tajné služby mnoha zemí. Například Izraelci nikdy neskrývali fakt, že jsou připraveni spáchat podobné tajné operace kdekoliv za hranicemi. O tom svědčí třeba Operace Boží hněv, tedy pomsta za masakr izraelských sportovců v průběhu mnichovské olympiády v roce 1972.

I čerstvá vražda saúdskoarabského – k tamnímu režimu značně kritického – novináře Džamála Chášukdžího na podzim roku 2018, na konzulátu jeho země v Istanbulu, patří do této černé kroniky.

Pomníky jiné a ruské

Celý svět tyto atentáty zná. Prostě politicky motivované vraždy za hranicemi do repertoáru tajných služeb patří.

Otázka ale zní, jaký by měla smysl vražda tří pražských starostů, tedy Ondřeje Koláře, Zdeňka Hřiba a Pavla Novotného, kvůli tomu, že mají podobný náhled na druhou světovou válku a na přemístění pomníku maršála Koněva.

Vždyť to není ani první, ale ani poslední demontáž sovětského pomníku za hranicemi Ruska. Ve své době vyvolaly početné skandály a potíže bourání sovětských pomníků v Polsku, Estonsku a na Ukrajině. Prakticky kompletně byly tyto pomníky demontovány i v Gruzii. Nicméně ani v jedné ze zemí nebyl jako odvetné opatření plánován atentát.

U naplánované vraždy Alexandra Valteroviče Litviněnka ve Velké Británii v roce 2006 máme logickou souvislost. Byl to bývalý plukovník Federální služby bezpečnosti (FSB), který emigroval, což je ve slovníku zpravodajských služeb zběhnutí či zrada.

Ale u odstranění pomníku či u jiného pohledu na historii mi logika takové akce není zřejmá.

Ostatně, ani v samotném Rusku není vztah státní moci k historickým pomníkům úplně jednoznačný. S časovým odstupem menším než rok byl vybudován pomník Alžbětě Ruské, tedy Alžbětě Fjodorovně Romanovové, sestře manželky cara Mikuláše II. v Alapajevsku, kde byla bolševiky zavražděna, a pomník hlavnímu čekistovi – revolucionáři Felixovi Edmundoviči Dzeržinskému v Rjazani. To samo o sobě vypadá dost rozporuplně a podivně.

Prostě logika mi v obou případech jaksi schází.

Přesto horké hlavy na obou stranách hranice bijí na poplach a jsou připraveny se vrhat jedna na druhou se svými obviněními. Rusové v komentářích na internetu navrhují zbořit pomníky československých legionářů na Sibiři, Češi píší horké zprávy o „stopách“ ruských tajných služeb v Praze.

A proto si říkám, jestli je ještě ta kaše tak horká?

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: ras

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„EU nikdy nebude na hranicích střílet,“ slíbil Rakušan. Ale narazil

14:05 „EU nikdy nebude na hranicích střílet,“ slíbil Rakušan. Ale narazil

„Migrační solidarita je falešná a ďábelská hodnota,“ vzkázal právník Robert Kotzian ministru vnitra …