Firma začala už v roce 1988 jako producent ruských kopií džínsů Levi’s a později šila oblečení H&M a podobné konfekční značkové oblečení. Sám Melnikov ale tu dobu dokončoval svůj trest za ekonomickou kriminalitu ve vězení, ze kterého byl propuštěn v roce 1992. Později pracoval pro ruského ekonoma A. Čubajse, který vedl ekonomickou transformaci Ruska v 90. letech.
„Když v roce 2001 opět zdražila ropa, pochopil jsem, že se Rusko brzy změní. Viděli jsme, že Putin ho vede zemi směrem k postindustriální cestě. A hned jsme změnili strategii: Začali jsme budovat značku a šli jsme do maloobchodu. Dnes je pro nás výroba jenom vedlejší součást byznysu. Změnil se sám byznys ve světě. Před 13 lety byl lehký průmysl 90 % dovednost šít a 10 % byl 'finishing' – obal, marketing, prodej, tak dnes je to naopak," vysvětluje Melnikov svou byznys strategii po roce 2001.
Ve firmě pracuje mnoho lidí ze zahraničí, kteří měli zkušenosti z firem jako je Benetton, Adidas nebo Ikea. Podle Melnikova je důvodem to, že Rusko nemá specialisty, takže si podobně jako v Číně musí najímat „západní manažery“. Podle jeho slov v Rusku lidé nechtějí pracovat i za dobré peníze, což Rusko odlišuje od Ukrajiny, kde lidé pracovat chtějí. Jako vysvětlení vidí Melnikov „různou politiku“ a souvisí s rozhodnutím Putina jít cestou deindustrializace. Rusko podle něj je součást globální ekonomiky a není teď už cesty ven:
„Když jsme začali budovat novou zemi, řekli, že industriální část není potřeba, budeme postindustriální zemí jako Američané. Navíc máme naftu a zdroje. Rusko nezačalo investovat do výroby a nezačalo říkat 'sláva pracujícím'. Teď se objevilo 'sláva Machmudovovi', který se věnuje metalurgii, kde elektrika stojí dvě kopějky, 'sláva Děripaskovi' a tak dále. Začali podporovat ty, kdo mohl něco vzít. Tak pomalu vznikala korupce, ona rozežrala Rusko.“ Důvody, proč lidé nechtějí pracovat, také souvisí s příliš velkou sociální podporou v Rusku, která prý nestimuluje pracovat, ale žít z dávek. Uvádí příklad mateřské podpory.
Podle svých slov má firma dnes už jenom 20 % výroby v Rusku a 80 % bylo přesunuto Asie, což byla podle něj otázka přípravy: „No, my jsme se na to připravovali. Jen jsem si nemyslel, že to bude na Ukrajině tak špatné. Na všechno ostatní jsme se připravovali.“ Fabriky, které firma měla na Ukrajině, se podle Melnikovových slov dostaly do rukou „banditů“. Na otázku, jestli jde o separatisty nebo o Ukrajince, odpověděl: „Ale mně je to jedno. Nevím. Bandité to zabrali, já jsem tam nejel a nevím, kdo je tam. Ředitelé firem říkají, že přišli banditi, zabrali stroje. Řekl jsem: Zavřete fabriky, nebudeme vyplácet mzdy.“ Situaci na Ukrajině porovnává Melnikov s banditismem 90. let.:
„Začali požadovat peníze za život. Nepamatujete si devadesáté roky? Přišli banditi a řekli: Dejte peníze. Teď je to totéž. Zavřeli jsme firmy. Teď jedni banditi vyhnali druhé, získali moc, ale není zase světlo, voda a plyn.“
Melnikov dále v rozhovoru odmítnul patriotistickou vlnu v dnešním Rusku. Podle svých slov není patriot. „Patriotismus je poslední úkryt ničemů.“ Svoji budoucí firemní strategii vidí tak, že firma k roku 2015 bude mít i hlavní centrálu v zahraničí, i přesto, že hodně sázel na rozvoj byznysu právě v Rusku. Podle něj jde o to mít nyní globální rozvoj pro firmu, což ho motivovalo k tomu přesídlit do Hongkongu.
V Rusku se podle něj nyní tvoří státní kapitalismus, což je důvod, proč jako podnikatel nemá místo v takovém Rusku. „Není pro mě zajímavé žít v zemi, kde – no, jak to říct – je jeden zákon věčný – umět sledovat, počítat a čekat a tvůj úspěch je navěky zabezpečený. Země se rozhodla jít cestou mobilizačního státního rozvoje, a to není moje cesta. V naší zemi bylo několik velkých reforem. Byla Petrova reforma – mobilizační. Byla reforma Alexandra II., která byla emancipační. On ji provedl, zabili ho. Byla reforma Stalina – rovněž mobilizační. Naše vláda udělala volbu mezi Alexandrem II., reformou osvobození a mobilizační reformou Stalina a Petra.“
Rozhodnutí odejít z Ruska ale Melnikov chápe jako velký risk, který ale vysvětluje tak, že jako podnikatel chce rozvíjet svůj byznys, a to nyní v Rusku nemůže. Preferuje riskovat konec byznysu v Číně než v Rusku, kde jeho byznys „umře jako otrok“.
V další části rozhovoru také přiznává, že během ekonomických reforem Čubajse došlo v Rusku k chybám a že lidé jako Chodorkovskij nebo Jevtušenkov získali „moc velké“ kusy ruské ekonomiky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
