Už více než deset let organizuje a moderuje diskusní debaty v Evropském domě a Slovenském domě v Praze. Jeho posluchači si jistě vzpomenou na tak zajímavá témata jako porovnání bible a koránu za účasti kardinála Dominika Duky a našeho nejvýznamnějšího arabisty Luboše Kropáčka, o práci rozvědky a kontrarozvědky, kdy za diskusním stolem sedělo celkem osm představitelů těchto služeb z devadesátých let a prvního desetiletí našeho století. Velmi zajímavou byla rovněž debata o stavu a mezinárodním postavení naší vědy, jíž se zúčastnili prezidentka Akademie věd ČR a tři rektoři – Univerzity Karlovy, ČVUT a VŠCHT. Jak sami potvrdili, sice se mezi sebou znali, ale v takovéto sestavě se osobně sešli vůbec poprvé.
Nestor nejen novinářský (ale i spisovatelský)
Je rovněž plodným spisovatelem: jeho posledními knížkami jsou tituly: Je třeba se bát Ruska?, Rusko-ukrajinské vztahy, Banderovci – hrdinové, nebo bandité, Minuty od války, Prezidenti, Soukromí prezidentů, Záhadné taje Sibiře – české a slovenské stopy v tajze a tundře. Letos v lednu odevzdal do nakladatelství Česká citadela svou 32. knihu Odtajněno – atomová bomba i na Prahu, která čerpá z 24 000 stran odtajněných dokumentů amerického Národního bezpečnostního archivu, s nímž léta spolupracuje.
Jak sám uvádí v jedné ze svých knížek, osobně se blíže seznámil s osmnácti zahraničními a sedmi československými prezidenty, přátelské vztahy udržuje s exprezidentem Václavem Klausem a současným Milošem Zemanem a s dalšími politiky. Ze zahraničních prezidentů se nejvíce sblížil s Françoisem Mitterrandem, s nímž se poprvé seznámil v roce 1969, kdy působil ve Francii jako zpravodaj Mladé fronty. Když se o Mitterrandovi chystal napsat knihu, bylo mu v roce 1988 povoleno týden pobývat v Elysejském paláci. Usmyslel si, aby Praha měla bustu francouzského prezidenta generála Charlese de Gaulla jako první mimofrancouzské území, sehnal na ni finanční prostředky a sochaře, busta už je odlitá do bronzu a jen se čeká na vhodnou příležitost ji slavnostně instalovat. Má být vyjádřením našeho poděkování za to, že de Gaulle jako první uznal v Londýně naši exilovou vládu a nulitu Mnichova od samého počátku a byl velkým Evropanem.
Psali jsme:
Ale jak sám Milan Syruček říká, politiku nedělá, jen o ní píše. Stejně tak o diplomacii, jíž věnoval dvě knihy – Diplomatické maléry a Diplomacie v negližé. Vydal rovněž dvě knihy o Henrym Kissingerovi, s nímž se zná od roku 1964, a dokonce mu zprostředkovával kontakt s vietnamskými představiteli pro zahájení tajných rozhovorů o ukončení války. Více než 35 let působil jako vedoucí zahraničního oddělení a komentátor Mladé fronty. V 90. letech se stal ředitelem ekonomického tisku nakladatelství Ekonomia (Hospodářské noviny a Ekonom). Rovněž pomáhal založit podobné vydavatelství a deník Dělo v Kyjevě a souběžně tam působil dvanáct let – vždy polovinu měsíce v Praze a druhou polovinu v ukrajinské metropoli.
Všude možně i nemožně…
Většinu své novinářské činnosti věnoval zahraničněpolitickým vztahům, účastnil se helsinské konference, všech summitů amerických a sovětských nejvyšších představitelů a dalších mezinárodních akcí. Dodnes udržuje kontakt například s Michailem Gorbačovem či do loňského června, než zemřel, se Sergejem Chruščovem, synem Nikity Sergejeviče, a mnoha dalšími.
Před naším vstupem do Evropské unie v období od září 2002 do června 2003 organizoval a vedl společnou expedici novinářů z Ekonomie, Českého rozhlasu – Radiožurnálu a TV Prima do čtyř rodin – ve Francii, Německu, Polsku a české Břeclavi, aby se ukázal jejich každodenní život. Reportáže o tom se vysílaly či tiskly každý týden, vždy s určitým konkrétním tématem. Nebylo to vždy jednoduché. Vybíral rodiny, které byly dobře finančně situované, aby jejich byty či rodinné domky byly dobře zařízené, volný čas pestřejší a vůbec jejich standard odpovídal tak střední třídě. Rodiče museli být ve věku 40–45 let a mít dvě děti školou povinné.
Co podnikne Putin?Anketa
Francouzský problém s českým špekáčkem
Například si Milan vymyslel, aby si rodiny vzájemně dávaly nějaké úkoly. Ta břeclavská navrhla německé upéct špekáčky. Nápad se mu líbil, ale ouha. Na jejich zahradě to nešlo, sousedům by vadil kouř. Také opatřit dřevo bylo složité – ani z obecního lesa nebylo dovoleno vzít si suché větve, ale pomohl soused, dal svoje, co měl připravené pro svůj krb. Jenže pro oheň ve veřejném prostranství byl zapotřebí souhlas radnice, policistů a hasičů, kteří měli asistovat. Klacíky, na které by novináři dovezené špekáčky napichovali, prostě v lese uřízli. Jenže když bylo všechno připravené, spustil se liják, a tak špekáčky opekli na elektrickém grilu na verandě domku.
Milan Syruček je nositelem českého a vietnamského státního vyznamenání a řady novinářských a literárních cen. Je podruhé ženatý – první manželka mu zemřela, má celkem jednu dceru a tři syny, osm vnoučat a tři pravnoučata. Nejstaršímu potomkovi, dceři Nataše, bude letos 63 let, nejmladšímu synovi Janovi bude 29, manželka Ivana, o šestatřicet let mladší, je knihovnicí.
A co říká k rusko-ukrajinskému, resp. ukrajinsko-ruskému konfliktu? Je překvapivě stručný: „Předpokládám, že Rusové nezaútočí…“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
