Šabatová sice v úvodu odpovědi uvedla, že Válková by nebyla dobrý typ na veřejnou ochránkyni práv, protože je příliš spjata s hnutím ANO a až do posledního okamžiku je i velmi angažovaná ve stranické politice. „Jednak si myslím, že je možná i docela těžké změnit paradigmata v hlavě, ale i kdyby toho byla schopna, veřejnost ji má nějakým způsobem zapsanou. Určitě by to nepůsobilo nejlepším dojmem,“ podotkla Šabatová.
„Na druhou stranu chci říct, a to jsem ještě veřejně neřekla, že ten článek, který vyšel, byl postaven na demagogii. Tím, že v období 1974 až 1978 dělala výzkum nějakého trestněprávního institutu, se nemohla v žádném případě podílet na represi proti lidem z disentu. Jsem pamětník a během půl hodiny jsem našla v podkladech to, co jsem v hlavě věděla: rozsudky proti disidentům jsou až z 80. let. V letech 1974–78 nemohl nikdo vědět, že to bude takto použito,“ podotkla dále Šabatová.
„Další věc je, že se Helena Válková po revoluci ve velmi pozitivním smyslu podílela na přijetí moderních zákonů v trestní justici a nepochybně vycházela i ze zkušeností, které nabrala v 70. a 80. letech. Několik velmi zajímavých a progresivních lidí nadchla jako pedagožka pro sociální práci v trestní justici,“ zmínila.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Bývalá ministryně spravedlnosti, současná vládní zmocněnkyně pro lidská práva a kandidátka na ombudsmanku Helena Válková čelila začátkem ledna obrovské kritice. Vyšlo totiž najevo, že v 70. a 80. letech pracovala na zákonech namířených proti tehdejším disidentům. Spolupracovala při tom s Josefem Urválkem, který byl jedním z prokurátorů u mnoha justičních vražd včetně případu Milady Horákové. Mnoho osobností veřejného života je z nastalé situace znechuceno a nechápou, jak osoba s takovou historií může vykonávat veřejnou funkci v oblasti lidských práv.
Server Info.cz přišel s informacemi, že Válková se s Urválkem věnovala takzvanému prokurátorskému nebo také ochrannému dohledu, který mohly soudy ukládat od roku 1973. Na jeho základě mohl komunistický režim ovlivňovat život zejména disidentů, kteří například nemohli měnit práci, museli neustále udávat svoji pozici, kdykoliv čelit osobním prohlídkám bytů, nebo dokonce nesměli popíjet alkohol.
„Smyslem výkonu trestu odnětí svobody je chránit společnost, vést odsouzeného k řádnému životu, k dodržování socialistického právního řádu a pravidel socialistického soužití,“ píše Válková s Urválkem v článku v časopise Prokuratura.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
