Politolog z Mendelovy univerzity Martin Hrabálek zahájil debatu tématem kvót, když reagoval na aktuální zprávy o nových plánech na přerozdělování uprchlíků. Konstatoval ale, že myšlenka přerozdělování žadatelů o azyl není nová a objevila se dříve než v loňském roce. „Našli bychom ji v celé řadě dokumentů již dříve, již před pěti lety v českém parlamentu řešili v rámci konceptu dokumentů dobudování společného evropského azylového systému právě námitky od České republiky k možnosti přerozdělování žadatelů o azyl. Už tehdy zde byly námitky ze strany ministerstva vnitra i parlamentu proti tomu, že by se nějak žadatelé o azyl redistribuovali. V centru té ideje jsou dublinská pravidla, která některé státy chápou jako nespravedlivá, nápor žadatelů jen v některých státech je větší, jinde – jako v České republice – menší,“ řekl v úvodu debaty Martin Hrabálek. Jistá nerovnoměrnost mezi jednotlivými státy podle něj byla dána historicky a v posledních třech letech zaznamenalo největší nárůst žadatelů o azyl Německo, Maďarsko a Rakousko.

Mohou kvóty a Schengen současně fungovat?

K problematice kvót Martin Hrabálek připomněl, že se proti nim postavily státy V4, to ale nestačilo na blokační menšinu. Později ale s tímto opatřením nesouhlasila ani Francie a Španělsko, nakonec se ale Německu tyto země podařilo přesvědčit. „Když se podíváme, jak je alokační mechanismus uplatňován v praxi, zatím bylo podle něj alokováno jen velmi málo lidí. Jaká je tedy kompatibilita tohoto mechanismu se Schengenem? Mohou kvóty fungovat za současné existence schengenského prostoru? Tedy bez kontrol na vnitřních hranicích? Dnes máme v Schengenu několik států, které uplatňují kontroly na hranicích, jsou sice namátkové, ale byl jsem svědkem, jak okamžitě byli snědší lidé předmětem kontroly. To je ale zase otázka diskriminace,“ uvedl Martin Hrabálek, podle nějž je problém i v tom, jak lze reálně lidi přidělené kvótami udržet v dané zemi a co daný stát bude muset udělat pro to, aby v něm chtěli zůstat „Některé země jsou pro ně evidentně lákavější. V českých médiích je oblíbená zkratka, že do Německa migranty láká ekonomika, je ale otázkou, zda zde nehrají roli i jiné faktory, zda je do Německa třeba neláká existence tamní diaspory. Typické pro země, odkud migranti přicházejí, je to, že rodina je pojímána mnohem šířeji,“ vysvětlil Martin Hrabálek a poukázal na negativní českou zkušenost s iráckými křesťanskými uprchlíky.

Z mediálních informací vidíme, že Generace 21 přivedla uprchlíky z Iráku, oni zde nechtějí být a utíkají do Německa. „Teď se ale musíme ptát proč. Z rozhovorů s uprchlíky je patrné, že mají v Německu rodinu nebo přátele. Zároveň se ale musíme ptát, co Generace 21 reálně udělala pro to, aby měli komfortní prostředí tady, v němž by se cítili dobře, a jestli jejich volba odchodu do Německa nebyla dána tím, že to zde nefunguje,“ řekl o svém pohledu na kvóty politolog Hrabálek. Věnoval se pak otázce návrhů Evropské komise a stálého mechanismu kvót. Komise v dubnu navrhla dvě varianty – plošné přerozdělování, nebo mechanismus jakési záchranné brzdy, kdy některý stát bude pod extrémním tlakem a začne se pak přerozdělovat. „Základní otázka ale zní, zda je to spravedlivé, protože to stále funguje na dublinském systému, který v dlouhodobé perspektivě působí pro některé lépe než pro jiné,“ uzavřel svou prezentaci Martin Hrabálek.