„Spíše se domnívám, že kritici ta dvě rozhodnutí vnímali a chápali jinak, než jak je chápu já,“ říká k tomu předsedkyně Nejvyššího soudu. Podle ní se rozhodnutí zabývá imunitou pouze ve vztahu k rezignaci na mandát, nikoliv k dalším krokům, které jednání „trafikantů“ tvořily.
„V těch rozhodnutích se říká: Je na místě uvést, že bude věcí orgánů činných v trestním řízení, jak budou dále postupovat,“ upozorňuje Brožová. Je prý na vyšetřovatelích, jaký zvolí přístup k dalším krokům poslanců, které kryty imunitou nebyly.
Přitom zdůraznila, že trestný čin úplatkářství může být naplněn již slibem úplatku či dohodou mezi upláceným a uplácejícím. „Trestná činnost může být naplněna jednak momentem nabídky, jednak momentem přijetí,“ vysvětluje předsedkyně Nejvyššího soudu. Otázku slíbení úplatku podle ní Nejvyšší soud ve svém usnesení vůbec neřešil. Pro žalobce tedy stále zůstává možnost toto slíbení vyhodnotit jako trestný čin.
Pak se rozpovídala o principu imunity v dalších zemích, přičemž zmínila rozdíly mezi anglickým a francouzským pojetím imunity. Všechny systémy však prý mají jedno společné. „Tendence v zavedených demokraciích je spíše k restriktivní interpretaci. To znamená, že vykládají imunitu spíše úžeji než šíře,“ vysvětlila předsedkyně Nejvyššího soudu.
Psali jsme:
autor: jav
