„Vše při starém,“ hodnotí tak Štěpánek. Problém podle jeho názoru vytváří, že „v naprosté většině tam občany zastupují senátoři, kteří nereprezentují většinové názorové rozpoložení voličů toho kterého volebního obvodu, nýbrž vůli tragicky malé minority, jež se dostavuje k senátním volbám“.
A nabízí příklad týkající se vítězného hnutí STAN. „Disproporce mezi tím, že STAN minule sotva prolezl do Sněmovny a zároveň disponuje nejsilnějším senátním klubem, je očividná,“ píše.
Mgr. Petr Štěpánek
Starostové společně se SLK získali 11 mandátů z 27 možných, a STAN tak navíc získalo možnost navrhnout kandidáta na šéfa horní komory.
Naopak vládní strany skončily pouze se ziskem jednoho mandátu. ANO oslabilo o jedno křeslo a ČSSD zažila totální prohru, kdy neobhájila ani jeden z deseti mandátů, a ztratila tak i svůj senátorský klub.
„Kdyby to bylo kvůli rozdílným volebním systémům do Sněmovny a Senátu, bylo by všechno v nejlepším pořádku, ale ono to tak není. Je to jen a pouze důsledek toho, že naprostá většina občanů senátní volby ignoruje,“ komentuje značnou odlišnost výsledků senátních voleb Štěpánek.
Podle něj tyto volby nic nezměnily, „naopak, jen tento tristní stav dále posílily“. „Plyne z toho jediné. Jelikož legitimita Senátu je dlouhodobě otřesená a jeho existence pokřivuje českou politickou scénu, jediné správné řešení je změna ústavy a návrat k jednokomorovému Parlamentu,“ míní.
„To samé v bleděmodrém platí o krajích. Je to jen zbytečný průtokový ohřívač peněz, drahé odkladiště místních politických bafuňářů, neustále tloustnoucí byrokratický moloch, živná půda pro nejrůznější lokální mafie a kmotry a semeniště korupce.“
autor: rak