Osud jeho rodiny za minulého režimu nebyl nijak veselý. Tomáš Czernin to podle svých slov jako dítě pociťoval normálně. „Do nějakých deseti let jsme bydleli v paneláku v Chodově u Karlových Varů a žili jsme tak, jak se tehdy žilo,“ řekl v rozhovoru pro Reflex kandidát na šéfa TOP 09.

Podle svých slov jezdili za dědečkem a babičkou do cihelny v Činěvsi, ale jemu v té době byly dva roky, proto si to pochopitelně nepamatuje. „Dědeček byl za války odsouzen za poslouchání londýnského rozhlasu a uvězněn v Polsku. Na zámku byl zřízen lazaret pro wehrmacht, takže se babička musela s dětmi odstěhovat. V té době převedl nucený správce zámek na protektorát, a když se děda vrátil, obývali ho Rusové,“ uvedl v rozhovoru a dodal, že na začátku padesátých let byli prarodiče přesunuti do cihelny, kde nebyla ani elektřina. V roce 1964, když  dostali povolení navštívit příbuzné v Rakousku,  jeho děda s babičkou a strýcem tam zůstali.

Zámek v Dymokurech po válce jeho rodině hned nevrátili. Majetek byl navrácen až později. „V roce 1947 bylo soudně rozhodnuto, že smlouva mezi nuceným správcem a Protektorátem Čechy a Morava není platná a Rudolf Czernin je nadále vlastníkem. Všechno ale bylo navráceno jenom de iure. Když začaly v roce 1991 restituce, domnívali jsme se napřed, že když dědeček v únoru 1948 majetek fyzicky neměl, tak se nás ani netýkají. Táta se smířil s tím, že se dožije penze jako řidič sanitky a já budu dál projektantem. Pak otec nahlédl do pozemkových knih a ukázalo se, že vlastnické právo nadále náleží Rudolfu Czerninovi. Takže postupně byly otci navráceny lesy, rybníky, pole a nakonec i zámek,“ uvádí Czernin s tím, že on sám to jako satisfakci nepovažoval. Poukázal na smutný život svého dědečka, který se veřejně postavil proti nacistům. „Otec a já jsme dostali příležitost pokračovat v jeho díle,“ pokračoval. Podle něho byla restituce plná paradoxů. „Za to, co jsme dostali, jsme ještě dopláceli. U zámku bylo totiž vybetonované nádvoří, rampa pro nákladní auta, dvě garáže, požární nádrž a uvnitř nákladní výtah a dvě haly, kde byl muniční sklad. To všechno se bralo jako zhodnocení, protože to bylo nově postavené,“ popisuje s tím, že zámek byl na první pohled drasticky zdevastovaný, ale bylo rozhodnuto, že znehodnocení je menší než hodnota staveb, které tady vyrostly v době totality.