Aby měl informace přímo z první ruky, vyrazil senátor Václav Láska do uprchlického zařízení v Bělé, kde tři hodiny hovořil s uprchlíky i zaměstnanci zařízení. Nepotřeboval přitom ochranku, běženci se chovali slušně. Všiml si jen, že většina jich pochází z Blízkého východu či Afghánistánu, jen minimum lidí je z Afriky.

„Skoro každý z nich začne jako první stížnost to, že jsou tam jako ve vězení a nechápou proč. Samotné zadržení je to, co jim vadí. Občas přidají zmínku na chod tábora, že nemají šampón či je málo plínek. Mají spojení se světem skrze telefonní automaty a telefonní kartu, kterou každý při svém příchodu dostane. Telefonní automaty jsou přímo v jejich areálech, přístupné bez jakéhokoli omezení,“ prozradil senátor.

O Česku nic nevědí

Personál zařízení je unaven, neboť je přetížen, ale o uprchlících všichni mluví jako o klientech. Možná je tomu tak i proto, že si většina klientů za pobyt u nás platí, a to 250 korun za den. Devadesát procent uprchlíků totiž má při sobě i peníze. Opakovaně ale dávají najevo, že chtějí do Německa, protože tam mají příbuzné a známé a leccos o té zemi slyšeli. O Česku nevědí nic.

Jídlo uprchlíci dostávají třikrát denně, děti pětkrát. U dětí navíc podle senátora stojí za zmínku, že si hrají pospolu bez ohlednu na národnost. V zařízení mají i školku a paní učitelky si schovávají jejich výkresy a obrázky na památku.