Senátorka Vladimíra Ludková se krátce během Vánoc zamýšlí nad tím, jak se v české politice opakuje stále stejný scénář při střídání vlád. Ve svém komentáři upozorňuje na rozdíl mezi politickými slogany a realitou, kterou podle ní dokládají tvrdá data.
Stará hra při každém střídání vlád
Hned v úvodu popisuje stereotyp, který se podle ní nemění bez ohledu na to, kdo zrovna přichází k moci. „Tvrdý k ostatním, sladký sám k sobě,“ píše ve svém facebookovém komentáři. A pokračuje „Při každém střídání vlády stejná hra. Odcházející říkají: předáváme zemi v lepším stavu než kdy dřív. Přebírající křičí: přebíráme spálenou zemi.“
Podle senátorky ale skutečný stav země není ani dramaticky špatný, ani zázračně skvělý. „Realita je nudnější – a o to tvrdší,“ konstatuje Ludková. Jako argument uvádí hodnocení mezinárodních ratingových agentur, které Českou republiku hodnotí v letech 2021 i 2025 prakticky shodně. „Žádný kolaps. Žádný zázrak. Žádný ‚obrat k horšímu‘ ani ‚nejlepší kondice v historii‘,“ shrnuje.
Připomíná například konkrétní data ratingových agentur. Hodnocení agentury Moody’s zůstalo v letech 2021 i 2025 na úrovni Aa3, Standard & Poor’s hodnotí Českou republiku v obou obdobích známkou AA- a stejně tak Fitch Ratings ponechává hodnocení AA- i v roce 2025.
Podle Ludkové z toho vyplývá jednoduchý závěr: „Takže buď všichni lžou voličům, nebo by vlády konečně mohly přestat vydávat politické slogany za ekonomická fakta.“
Senátorka zároveň připouští, že ratingy samy o sobě nejsou jediným způsobem, jak posuzovat ekonomický stav země. Zároveň však zdůrazňuje, že nepodporuje ani vyprávění o zemi v rozvratu, ani o výjimečně prosperující ekonomice. „Rozhodně to nepotvrzuje ani řeči o zemi v nejlepší kondici v historii, ani o zemi v rozvratu,“ uvádí členka horní parlamentní komory.
Ludková se poté přesouvá k obecnější rovině politické kultury. Připomíná staré pořekadlo, které podle ní platí i dnes: „Je lepší pracovat na sobě, než ukazovat na chyby ostatních,“ píše. A svůj komentář uzavírá stručně a bez patosu slovy, že „další roky na nás čekají“.
Senátorka Ludková zaujala i svým aktuálním rozhovorem v podcastu Jak TO je?. Zatímco v komentáři se zaměřila na střízlivé hodnocení reality bez politických sloganů, v rozhovoru už otevírá širší otázky politické kultury.
Od voličů bývalé vládní koalice schytala sodu, že hovoří s redakcí, která je podle nich proruská a dezolátská. Ludková však trvá na tom, že je důležitější co říká, a ne komu a kde.
Ludková se dotýká citlivého tématu, jež v posledních letech rezonuje mezi částí tradičních voličů ODS. Někteří pravověrní voliči ztratili v tuto stranu důvěru a v několika posledních volbách ji buď přestali volit, nebo začali hledat alternativu. ODS se tak podle ní nachází na křižovatce – mimo jiné i proto, že ji čeká volba nového předsedy.
ODS se musí vrátit ke konzervativním kořenům
Věří však, že je možné věřit v jakousi „reinkarnaci“ ODS, jak ji voliči znali v 90. letech a v následujícím období. „Já v to doufám, věřím, že blížící se nový kongres ODS postaví stranu opět na vlastní nohy a že z něj vyjde s novou energií, s novou silou a hlavně s návratem k myšlenkám, které v ní vždy byly, ale bohužel se na ně v posledních letech zapomnělo. Znamená to znovu mluvit o malém státu, o tom, že každý z nás nese odpovědnost za svůj život a za sebe sama. Patří k tomu i solidarita s těmi potřebnými, což je ryze konzervativní hodnota, a především svoboda jako nezadatelné právo, které musíme chránit,“ říká k hodnotové obnově a budoucnosti ODS.
Ludková patřila k nejvýraznějším vnitrostranickým kritičkám projektu SPOLU, proti němuž vymezila už v době jeho vzniku. „Jasně jsem se vymezila, že nechci projekt SPOLU, že to považuji za skutečně špatnou cestu, která se nám vymstí. Střih o několik let později, měla jsem pravdu. Je to smutné, ale bohužel tak to je, a teď jde o to, jak z toho ven,“ pokračuje politička s tím, že část čelných představitelů ODS se postupně odklonila od hodnot, na nichž byla strana dlouhodobě postavená, a tím se vzdálila svému tradičnímu konzervativnímu elektorátu.
V té souvislosti Ludková často čelí otázce, zda má konzervativní politika v dnešní době ještě své místo. Její odpověď je jednoznačná: „Já na to hned jedním dechem říkám: samozřejmě, že ano. Ve své práci se každý den potkávám s lidmi, kteří nechtějí, aby jim stát lezl domů, aby je kontroloval, šikanoval nebo buzeroval. Jsou to lidé, kteří chtějí žít své vlastní životy v duchu ‚méně státu a více rodiny‘.“
Podle senátorky jde zároveň o voliče, kteří odmítají „nárokovou politiku“ a dlouhodobou závislost na státu. „Jsou to lidé, kteří nechtějí stát někde s nataženou rukou a čekat. Ta nároková politika, která se tu v podstatě rozšiřuje jako automatismus, mi vadí. Konzervativní politika má své místo a pevně věřím, že právě tam ODS vrátíme,“ dodává Ludková, dlouholetá zastupitelka a místostarostka městské části Praha 8 se zaměřením na sociální oblast a zdravotnictví.
V rámci kritiky nárokové politiky Ludková jako konkrétní příklad zmiňuje přijatý zákon o podpoře bydlení. „Prošel bohužel zákon na podporu bydlení. Bydlení je samozřejmě velmi důležitou věcí, kterou se musíme zabývat, ale musíme se jí zabývat věcně, konstruktivně, sednout si k tomu kulatému stolu a najít opravdu skutečnou podporu bydlení, a ne tu nárokovou, tak jak to v tomto zákonu prošlo,“ zdůrazňuje, že téma bydlení si zaslouží odpovědný přístup.
Morální maják místo dialogu
Strany současné vládní koalice – ANO, SPD a Motoristů – podle jejího pocitu pracují s tématy, která dříve patřila k programu někdejší ODS. „Je to těžké říct, ale přiznávám, že tomu tak mnohdy bohužel je,“ říká Ludková.
Problém se však týká nejen programových posunů, ale i celkového stylu politické komunikace, který považuje za nebezpečný. „Mám mnohdy pocit, že se najelo na takový inkviziční styl politiky a na rétoriku – my jsme to dobro, oni jsou to zlo. A protože my jsme to dobro, my jsme tím morálním majákem, tak můžeme proti tomu zlu bojovat všemi prostředky. To je špatně,“ upozorňuje Ludková. „Já toto úplně odmítám. My naopak musíme být schopni najít v sobě tu schopnost a sílu bavit se napříč se všemi,“ zdůrazňuje senátorka, že v otázkách zásadního významu je důležitější obsah než stranická příslušnost.
Malý stát místo velkého bratra
Následně se Vladimíra Ludková vrací k otázce znovuobrození ODS a pojmenovává hodnoty, na nichž by se podle ní měla strana znovu postavit na nohy. Za klíčový považuje návrat k principům, které ODS dlouhodobě formovaly. „Jak už jsem naznačila, jsou to ty hlavní myšlenky – malý stát. My přece nechceme, abychom žili podle diktátu nějakého velkého bratra, který nám neustále kouká do kuchyně. Nechceme stát s nataženou rukou. Nárokovou politiku úplně odmítám. Takové to ‚vezmeme úspěšným a přerozdělíme‘ na základě nějakých plošných měřítek, to je pro mě něco nepřijatelného,“ shrnuje.
Dotýká se i tématu evropské politiky; upozorňuje, že část legislativy přicházející z Bruselu podle ní zasahuje do základních svobod včetně svobody slova. V této souvislosti se vrací k otázce, kdo Českou republiku v Evropském parlamentu skutečně zastupuje.
„Já bych hlavně zmínila jednu věc – pojďme se podívat, kdo v tom Evropském parlamentu sedí. ODS podle mě zaplatila naprosto krvavou daň za to, koho tam po svých zádech nechala vylézt,“ upozorňuje. A jmenuje konkrétní příklady europoslanců, jejichž postoje podle ní jdou přímo proti českým zájmům. „Máme tam pány Niedermayera a Ondřeje Koláře. Když si vzpomenu na Niedermayerovy výroky o tom, že máme levný benzín a že Evropa má bojovat proti levným pohonným hmotám, tak to je naprosté šílenství,“ podotýká Ludková.
Zvlášť ostře se vymezuje vůči výroku o nejasnosti českých národních zájmů. „Když si vzpomenu na toho druhého pána (Ondřeje Koláře), který se nechal slyšet, že mu nikdo neřekl, co jsou české zájmy, tak se ptám – pardon, je on vůbec z České republiky? Hájí zájmy České republiky? Nehájí. A přesto tam je,“ pozastavuje se Ludková.
Jedním z řešení současné situace je podle ní to, že ODS do budoucna nebude pokračovat v projektu SPOLU. „Pevně doufám, že projekt SPOLU už nebude, a že nebude pokračovat na žádné podobné platformě,“ dodává Vladimíra Ludková.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.







