Sokol totiž podle ústavních soudců pouze zopakoval argumenty, které již použil u nižších soudů. „Je zřejmé, že ústavní stížností stěžovatel pokračuje v polemice s obecnými soudy uplatněním námitek, jež jim adresoval již dříve, a od Ústavního soudu nepřípustně očekává, že jejich závěry podrobí dalšímu instančnímu přezkumu,“ napsal v usnesení předseda senátu Jan Musil. „Takové postavení Ústavnímu soudu nepřísluší,“ vysvětlil ústavní soudce.

Odsouzený exposlanec ve své stížnosti upozorňoval na „extrémní rozpor“ mezi zjištěním soudů a důkazy. Prý byl uznán vinným na základě zvukové nahrávky, kterou ale „nepořídily orgány činné v trestním řízení“.

Jenže Ústavní soud uvedl, že zvukový záznam sloužil pro doplnění kontextu, který byl dán dalšími důkazy. „Výhrady stěžovatele k posouzení průběhu stíhaného jednání nejsou ničím jiným než pokračující polemikou s obecnými soudy, které se s uplatněnými námitkami již adekvátně vypořádaly,“ zopakoval několikrát soud ve zdůvodnění zveřejněném na webových stránkách soudu.