Petr Robejšek, českými médii hojně citovaný politolog, je emigrant. V době komunistické totality odešel do Německa, kde byl přijat jako politický azylant. V určitém životním období byl ve stejném postavení jako desetitisíce lidí, kteří prchají před válkou a terorem ze Sýrie, Eritreji, Afghánistánu, Iráku. Robejšek však nikdy nebyl v ohrožení života, neutíkal před válkou nebo jinou hrozbou přímého ohrožení života. Do značné míry byl ekonomickým uprchlíkem, byť politické důvody jeho emigrace nelze popřít. Je těžko pochopitelné, že člověk s touto zkušeností je ochoten podporovat davovou demagogii. „Jde o přesvědčení popírající vlastní životní zkušenost, nebo prachobyčejnou zbabělost?" ptá se Bohumil Kartous v komentáři uveřejněném na serveru Britské listy.

Celý text najdete zde

Za velký problém považuje autor především Robejškovo opakované volání po „vůli lidu“. Analytik totiž opakovaně prohlašuje, že evropské politické elity namnoze žijí odtržené od svých voličů a měly by jim více naslouchat. Jenže lid by dnes často v rozporu s konceptem lidských práv snad nejraději odmítal uprchlíky, a tomu by se měl člověk, jenž má možnost ovlivnit veřejné mínění, postavit a varovat před takovým postojem. Co kdyby Robejšek žil v hitlerovském Německu, také by zlehčoval lidská práva, ptal se dál Kartous.

K dovršení „všeho zlého“, jak to vidí alespoň sám autor, Robejška často cituje i server ParlamentníListy.cz a Kartous by se za takovouto propagaci své osoby styděl. Bohužel platí, že Robejšek není jediným intelektuálem, který se u tématu migrace nedrží morálních maxim. Dalším takovým ohebným intelektuálem je prý geolog Václav Cílek. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.