Petr Honzejk ve svém komentáři Křečka nešetří. Dokonce jej nazývá smrtí úřadu ombudsmana. „O co se hraje ve volbě ombudsmana? O nic menšího, než jestli bude zachován smysl úřadu,“ mínil ještě před volbou Honzejk. Podle jeho slov se Křeček chce zabývat prioritně „právy většiny“, čímž de facto říká, že ho menšiny vlastně nezajímají a starat se o jejich práva je vadné, škodlivé a protispolečenské.
„Pokud budeme tvrdit, že diskriminace menšin je jen ideologická představa a ve skutečnosti k ní nedochází, může ombudsman v zemi, která rozhodně nepřekypuje tolerancí k části vlastního obyvatelstva a kde bují averze vůči odlišným náboženstvím, klidně zavřít krám,“ dodává Honzejk.
A vyvrací i slova Křečka, který se obrací na ombudsmana Otakara Motejla a chce úřad vrátit do pozice, kdy bude docházet ke kontrole činnosti jiných státních orgánů. „Otakar Motejl byl všechno jiné než jen ouřada. Kromě toho, že efektivně poskytoval ochranu všem z řad většinové společnosti, kteří se na něj obrátili (stejně jako jeho nástupci Varvařovský a Šabatová), dokázal jít proti proudu většinového mínění. Zastal se Romů vystěhovaných ze Vsetína, vystoupil proti exekucím na sociální dávky a neuhnul, ani když mu podle svědectví jeho spolupracovníků chodily denně desítky nenávistných e-mailů,“ poznamenal Honzejk s tím, že Křečkova redukce úřadu na práva většiny definovaná větou z rozhovoru pro DVTV, že „Romové by se o svá práva měli starat sami“, jde zcela proti tomu, co prosazoval Motejl, a smysl úřadu ombudsmana by dokonale vytunelovala.
Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem
Podle Apoleny Rychlíkové volba ombudsmana ukázala, jak daleko jsme pokročili nejen na cestě k autoritářství a konzervativnímu nacionalismu, ale i k otevřenému rasismu. Píše to alespoň na serveru A2larm.
„Všichni věděli, co je Stanislav Křeček zač. Údajná podpora Křečka ze strany jakési imaginární většiny je jen dalším projevem vyprázdněnosti české politiky– ti, kterým jsou práva obyčejných lidí úplně jedno, se znovu staví do pozice jejich obránců. Svým způsobem za to může i fatální neschopnost opozice, která – podobně jako v případě mediálních rad – nedokáže konzervativní kontrarevoluci efektivně čelit. Částečně proto, že půdu pro její pučení pomáhala v minulosti budovat právě česká pravice, která se velmi často chovala tak, jak se dnes chovají lidé jako Klaus mladší nebo Okamura: bezohledně, útočně, bez respektu k institucím, které jsou pro dobře fungující zemi klíčové,“ zmínila dále Rychlíková.
„Je to ‚jen‘ další sešup. Žádné náhody, a dokonce ani mocenské machinace v tom ale nehledejme. Úřad veřejného ochránce práv je u nás úřadem, kterým velká část politické elity pohrdá. I proto, že pohrdá právy těch, které má hájit: obyčejných lidí, kterým se dějí různé nespravedlnosti a v moři ústrků hledají zastání. I když se Stanislav Křeček snaží tvářit opačně, jsou mu lidé a jejich problémy víceméně jedno. Své touze po ovládnutí úřadu podřídil skoro všechno. Vedl lživou kampaň proti své nadřízené, vypouštěl do světa otevřeně rasistické výroky a ochotně se nechal zvolit hlasy xenofobů," uzavřela Rychlíková s tím, že je škoda, že na rozdíl od Heleny Válkové nejde na Stanislava Křečka ‚vyhrabat‘ nějaký ten antikomunistický bič.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
