Nad touto otázkou se zamýšlí Bohumil Pečinka ve svém komentáři pro časopis Reflex. Upozorňuje, že balíček nepopulárních zákonů zvyšujících daně a zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi přivedli tito dva politici do sněmovny před půl rokem za zcela jiné politické situace. V té době měla koalice v Poslanecké sněmovně jistou většinu hlasů. Poté, co koalici opustily Věci veřejné, se ale situace změnila. Nečasův kabinet se tak musí snažit získat nejednoznačné hlasy přelétavých poslanců pro každý zákon zvlášť.

Podle komentátora počítali vládní stratégovén s tím, že skupina politiků kolem Víta Bárty nebude chtít předčasné volby, takže nebude proti vládě hlasovat. To se jim ale vymstilo. "Jestli má dnešní Nečasova vláda přežít, musí si uvědomit svou stojedničkovou existenci a v její logice se chovat. Předně by měli premiér Nečas a ministr financí Kalousek zapomenout na to, co se v politické terminologii nazývá 'hlasování na sílu', založené na vydírání ve stylu buď nám schválíte, co chceme my, nebo padne vláda a vy zmizíte ve vesmíru," píše Pečinka.