„Proč my v roce 2023 máme hrát o nějaký bolševický svini, o nějakým bolševickým komisaři. Pronesl herec Slunéčko hrdě se hlásící k neoliberálně progresivistické ideologii, která má konečně osvobodit jedince a to i za cenu rozvratu ekonomiky a společnosti. Jeho aktivismus šel tak daleko, že se v loni přilepil s dalšími evropskými aktivisty k asfaltu na německé dálnici, čímž protestovali proti změně klimatu,“ vzpomínám si matně na slova z úvodní kapitoly knihy Smát se nahlas od Martina Nezvala. A už na mě vykoukne věž Samson, dominanta hradu v Lipnici nad Sázavou. A teď zase rekreační středisko Parlamentu České republiky, což jsem ale zjistil až později. Přečtěte si, co všechno jsme zažili a zjistili v hájemství spisovatele Jaroslava Haška.

Haškovou cestou

Stan jsem postavil v kempu v malé vsi s poetickým názvem Žebrákov, takže mám kde hlavu složit. Jdu plus minus Haškovou cestou od nádraží ve Světlé nad Sázavou do Lipnice nad Sázavou. Všude jsou cedule, takže nelze zabloudit. V Závidkovicích je věnována malíři Jaroslavu Panuškovi, který prý Lipnici Haškovi ukázal a „zavinil“, že se tam spisovatel v roce 1921 přestěhoval. Výše zmíněná kniha Smát se nahlas má na přebalu Jeana-Paula Belmonda v uniformě dobrého vojáka Josefa Švejka a v kostce je mimo jiné i o tom, jak Haškův duch pozoruje zkoušku divadelního kusu o své osobě. Dostal jsem ji ve formě mluveného slova, což namluvil „dezolátský kandidát na prezidenta“ Marek Vašut, přímo od autora, protože se známe, neb mi kdysi šéfoval. A dost mě pobavila.