V současnosti zažila organizace svůj nejsilnější rok a dosáhla výnosů přes miliardu a půl korun. To Pánek považuje za ohromný úspěch, rozhodně však nelituje, že nešel pracovat do soukromého sektoru, kde by peněz mohlo být více.

Také podle něj neplatí, že čím je na světě více neštěstí, tím lépe pro Člověka v tísni. „No – to je hodně zjednodušené. Děláme totiž také spoustu rozvojové práce, která není spojená s okamžitou katastrofou nebo konfliktem,“ řekl Pánek a dodal, že krize však zkrátka existují a je nutné s nimi pracovat. „V Sýrii pomáháme 180 tisícům lidí měsíčně, pomáháme udržet v chodu tamní města a vesnice, což je pro místní důležité, byť to samozřejmě neřeší důvody války,“ dodal.

V Sýrii v současnosti působí hlavně ve vnitrozemí u měst Aleppo a Idlib. „Dnes jsou tam vlastně výhradně naši syrští kolegové, naši zaměstnanci. Podporujeme také místní autority, které se snaží udržovat v chodu základní služby,“ uvedl Pánek s tím, že i ve válce je třeba, aby fungovaly kanalizace a svoz odpadu.

„Pořád v tamních městech žijí statisíce lidí a v celé severní Sýrii je v zásadě taková kapsa pěti milionů obyvatel, na něž z jihu tlačí Asad, dnes spolu s ruskými vzdušnými útoky, z východu Islámský stát, ze západu je moře a ze severu Turecko. Všichni nemohou a ani nechtějí utéct a my jim pomáháme to tam přežít,“ řekl Pánek.

Zda půjdou pomáhat do nějaké krize, se rozhodují především na základě toho, jak je veliká. „Pokud to bude nějaká menší krize v Jižní Americe, nejspíše tam nepojedeme,“ řekl. Také je třeba na to mít finanční a lidské zdroje. Ty finanční získává Člověk v tísni především od Evropské unie, také však od OSN a vlád jednotlivých států. Určitou část mu poskytují i dobrovolní dárci.